Buddhismus Diamantové cesty: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
</div> |
</div> |
||
− | Buddhismus Diamantové cesty je náboženskou společností, která reprezentuje tibetský buddhismus mimo země jeho |
+ | Buddhismus Diamantové cesty je náboženskou společností, která reprezentuje tibetský buddhismus mimo země jeho vznikua tradičního rozšíření. Společnost přizpůsobila tibetský buddhismus západní kultuřea náboženskému životu, je přitom jednou z největších buddhistických náboženských společností, které jsou na Západě aktivní. V České republice získala státní registraciv roce 2007 pod plným jménem Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. |
== Historie Buddhismu Diamantové cesty == |
== Historie Buddhismu Diamantové cesty == |
||
− | Vznik společenství Buddhismus Diamantové cesty je třeba vnímat v kontextu západní vlny |
+ | Vznik společenství Buddhismus Diamantové cesty je třeba vnímat v kontextu západní vlny zájmuo tibetský buddhismus, kterou podnítil odchod řady významných představitelů této náboženské tradice z Tibetu po roce 1959. Spolu se sympatiemi ke svému politickému zápasu získávali tito představitelé na Západě také vážné zájemceo své náboženství. Jedním z nejaktivnějších misionářů se stal šestnáctý karmapa Randžung Rigpä Dordže (1924–1981), hlava linie karmakagjü školy kagjü, jedné z hlavních škol tibetského buddhismu. |
− | Roku 1959 opustil XVI. karmapa Tibet, přesídlil do Sikki |
+ | Roku 1959 opustil XVI. karmapa Tibet, přesídlil do Sikkimua obnovil tam klášter Rumtek. Tam se s ním roku 1970 setkali dánští cestovatelé Ole Krogh Nydahl (*1941)a Hannah Nydahlová (1946–2007). Byla to již jejich třetí cesta do Himálaje; na těchto cestách se stále více zajímalio tibetský buddhismus, až k němu v přítomnosti XVI. karmapyv klášteře Rumtek konvertovali (přijali útočiště). Na karmapovo doporučení pak studovaliu Kalu rinpočheho (1905–1989) v Sonadě v Západním Bengálskua po šest měsíců prováděli přípravnou praxi ngöndro. S pomocí XIV. šamarpy (druhého nejvyššího představitele školy kagjü) Miphama Čhökji Lodöa (1952–2014, známého též jako Künzig Šamar rinpočhe) na sebe vzali sliby bódhisattvy působit pro dobro všech bytostí. Roku 1972 je XVI. karmapa pověřil založením meditačního centra v Dánsku. |
− | Toto centrum Buddhismu Diamantové cesty vzniklo na jaře roku 1973 v Kodani. Ale již v listopadu 1972 Nadahl vyučoval ve Štýrském |
+ | Toto centrum Buddhismu Diamantové cesty vzniklo na jaře roku 1973 v Kodani. Ale již v listopadu 1972 Nadahl vyučoval ve Štýrském Hradciv Rakouskua poprvé tam udílel útočiště. Vznik tamního společenství se pak stal modelem pro zakládání dalších center Buddhismu Diamantové cesty v Dánskui v jiných zemích Evropy. V Evropě vznikla také mezinárodní centra ve Španělskua v Německu. Centrum Karma Guen ve Španělsku bylo otevřeno roku 1988a od té doby je stále rozšiřováno (včetně vybudování stúpy Kálačakry roku 1994 nebo otevření knihovny tibetské náboženské literatury). Centrum také iniciovalo vznik Mezinárodního institutu tibetskýcha asijských studií (ITAS) roku 2003. Pro Evropské centrum byla roku 2007 zakoupena vilau německého Immenstadtu v podhůří Alp. Její rekonstrukcea stavba přilehlých budov probíhaly od roku 2013 do roku 2015. |
− | Centra Buddhismu Diamantové cesty začala na konci sedmdesátých let |
+ | Centra Buddhismu Diamantové cesty začala na konci sedmdesátých let vznikati mimo Evropua celkem je center asi 700. Jejich provozu se pravidelně účastní několik desítek tisíc buddhistů, další desítky tisíc jsou příležitostnými návštěvníky.O relativně vysokých počtech účastníků svědčíi to, že rituál poa, vedený Nydahlem, absolvovalo už asi sto tisíc lidí (pro účast na něm ovšem není nutné mít hotovu přípravnou praxi ngöndro). Nejsilnější společenství je v Dánskua v Německu, velmi úspěšné je také v dalších zemích střednía východní Evropy (především v České republice); relativně malý počet následovníkůi center je naproti tomu ve Spojených státecha ve Velké Británii. |
== Religionistická charakteristika Buddhismu Diamantové cesty == |
== Religionistická charakteristika Buddhismu Diamantové cesty == |
||
− | Společenství Buddhismus Diamantové cesty je západní součástí školy tibetského buddhismu kagjü, která ctí jako svého zakladatele Gampopu (1079–1153), žáka slavného Milaräpy (1040–1123). Gampopa se stal učitelem prvního |
+ | Společenství Buddhismus Diamantové cesty je západní součástí školy tibetského buddhismu kagjü, která ctí jako svého zakladatele Gampopu (1079–1153), žáka slavného Milaräpy (1040–1123). Gampopa se stal učitelem prvního karmapya řetězec dalších karmapů spoluformoval náboženské, kulturníi politické dějiny Tibetu. V osobách dvou XVII. karmapů ale došlo v této škole ke schizmatu. Až teprve 11 let po smrti výše zmíněného XVI. karmapy byl rozeznán jeho nástupce, Orgjän Trinlä Dordže (*1985). Pravost určení tohoto chlapce ale byla zpochybněnaa významní představitelé školy kagjü, kteří s určením nesouhlasili, nalezli převtělení XVI. karmapy v jiném chlapcia roku 1994 ho uvedly do úřadu. Ve schizmatu se Olea Hannah Nydahlovi postavili se na stranu tohoto druhého chlapcea za XVII. karmapu uznali Thinläho Thaje Dordžeho (*1983). |
− | Základním učením školy kagyü tak, jak je |
+ | Základním učením školy kagyü tak, jak je přijímáa praktikuje společenství Buddhismus Diamantové cesty, je Velká pečeť (mahámudra): je to cesta k osvícení tím, že adeptu je odhalena buddhovská podstata všech bytostíi jeho vlastní mysli. Před samotnou praxí Velké pečeti adept „přijímá útočiště“ (jako výraz konverze k buddhismu), přijímá nové tibetské jméno (které ovšem v běžném styku obvykle nepoužívá)a praktikuje tzv. čtyři přípravná cvičení (ngöndro). Ta spočívají jednak v osvojení čtyř základních myšlenek, jednakv provedení čtyř cvičení. |
− | První základní myšlenka připomíná |
+ | První základní myšlenka připomíná jedinečnosta vzácnost naší současné existence, neboť ji můžeme využít k vysvobozenía osvícení. Druhou myšlenkou je přesvědčenío pomíjivosti všehoa třetí myšlenkou existence karmy, tedy zákona příčinya následku. Čtvrtá základní myšlenka poukazuje na to, že osvícení je jedinou skutečnoua trvalou radostí. Čtyři cvičení, jež slouží k očištěnía k hromadění zásluh, obsahují vykonávání poklon, recitaci stoslabičné mantry, provádění meditace darování mandalya recitaci formule k uctění duchovního učitele (lamy). Každé z těchto čtyř cvičení musí být opakováno v počtu 111 111,a přípravná praxe tak může trvati několik let. |
− | Na této individuální cestě adepta doprovázejí společné meditace v centru, čtyři na sebe navazující iniciace, meditační kursy, kurs vědomého umírání poa (phowa) |
+ | Na této individuální cestě adepta doprovázejí společné meditace v centru, čtyři na sebe navazující iniciace, meditační kursy, kurs vědomého umírání poa (phowa)a další učení, zasvěcenía aktivity. Základní praxí je lamä naldžor (gurujóga), meditace na XVI. karmapu, známá také jako meditace tři světla. Meditacei přednášky v centrech končí zpívaným vzýváním ochránce Mahákály, které je připisováno VIII. karmapovi. Pro každodenní praxi jsou vhodné ještě jiné meditace, práce s rušivými emocemi, identifikace s buddhovským stavem duchovního učitelea další metody. |
− | Karmapovo pověření k zakládání center Nydahlovi nechápali jako vznik nové tradice (jako západní, anebo dokonce synkretickou verzi buddhismu), ale jako součást nyní již globální tradice karmakagyü. Po celou dobu své existence je proto společenství Buddhismus Diamantové cesty v těsném kontaktu s duchovními autoritami linie karmakagjü, kromě zmíněných |
+ | Karmapovo pověření k zakládání center Nydahlovi nechápali jako vznik nové tradice (jako západní, anebo dokonce synkretickou verzi buddhismu), ale jako součást nyní již globální tradice karmakagyü. Po celou dobu své existence je proto společenství Buddhismus Diamantové cesty v těsném kontaktu s duchovními autoritami linie karmakagjü, kromě zmíněných karmapůa XIV. šamarpy takés Džigme rinpočhem (*1949), Šerabem Gjalcchenem rinpočhem (*1960)a dalšími. |
− | Učení vadžrajány (diamantové cesty), které Ole Nydahl převzal od svých |
+ | Učení vadžrajány (diamantové cesty), které Ole Nydahl převzal od svých učitelůa přizpůsobil svým žákům, je ve společenství Buddhismus Diamantové cesty považováno za učení samého historického Buddhy, určené Buddhovým výjimečnýma schopným posluchačům, kteří jsou schopni jít rychlou, alei nebezpečnou cestou k osvícení. Kvůli nebezpečnosti této cesty je nutné být v úzkéma důvěrném kontaktu s duchovním učitelem – lamou. Ole Nydal ovšem neměl ambici vytvořit na Západě úplnou strukturu nositelů tradice karmakagjü, kterou tvoří mniši, jóginia laici, nýbrž stanovil, že jeho centra budou místy laickéhoa jógického buddhismu. V důsledku laického charakteru Nydahlovy mise může být učenía praxe v těchto centrech cíleně přizpůsobeno kultuře Západua způsobu života mladé generace. Není vyžadována změna životního stylua například ani celibát. Kvůli tomu, že Nydahl není mnichem, byl dříve ve škole kagjü dokonce zpochybněn jeho titul „lama“. |
== Buddhismus Diamantové cesty v České republice == |
== Buddhismus Diamantové cesty v České republice == |
||
− | Ole Nydahl již v osmdesátých letech několikrát navštívil |
+ | Ole Nydahl již v osmdesátých letech několikrát navštívil Československoa vyučoval dharmu v soukromých prostorách. Jeho první veřejná přednáška se konala již ve svobodných poměrech roku 1990. První centrum Karma Dubkji Ling vzniklo v Praze roku 1994, roku 1995 se konal první kurs poa. Roku 1996 byl pro správu nemovitého majetku založen nadační fond Nydahl. Jednotlivá centra, která od poloviny devadesátých let rychle vznikala, byla od roku 1995 spojena v občanském sdružení Společnost Diamantové cesty (v současnosti má právní status zapsaného spolku). Roku 2007 společenství získalo registraci státu jako náboženská společnost pod jménem Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. |
== Organizace církve == |
== Organizace církve == |
||
− | === Meditační |
+ | === Meditační centraa církevní zařízení === |
− | Buddhismus Diamantové cesty, resp. Společnost Diamantové cesty spravuje v současnosti více než dvacet meditačních center v České republice. Některá z nich, například v |
+ | Buddhismus Diamantové cesty, resp. Společnost Diamantové cesty spravuje v současnosti více než dvacet meditačních center v České republice. Některá z nich, například v Brněa v Praze, získalaa upravila si vlastní prostory k setkávání, meditacíma duchovním cvičením. Společenství disponuje také retreatovými centry ve Vyhlídkáchu Českých Budějovic, na Trojákuu Hošťálkové (okr. Vsetín) nebo v Těnovicích na Rokycansku. Posledně jmenované centrum, budované od roku 1997, dokáže pojmouti několik tisíc buddhistů především v provizorních příbytcích. Roku 2014 v něm byla zasvěcena stúpa. Nakladatelství Bílý deštník vydává od roku 1997 hlavně spisy Oleho Nydahlaa od roku 1999 reprezentativní časopis ''Buddhismus dnes'', jehož hlavní články jsou přebírány z mezinárodního vydání. |
=== Počet věřících === |
=== Počet věřících === |
||
− | K buddhismu bez bližšího určení se v rámci sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo 6 817 osob, zřejmě jenom část z nich však byla v trvalém kontaktu s nějakou buddhistickou náboženskou organizací či skupinou. Buddhismus Diamantové cesty, tehdy už oficiálně registrovaný jako náboženská společnost, poprvé zachytil následující census v roce 2011. Hlásilo se k němu 3 484 osob (dalších 2 617 osob se přitom hlásilo k jiným typům buddhismu), s nejvyšším podílem v Praze, |
+ | K buddhismu bez bližšího určení se v rámci sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo 6 817 osob, zřejmě jenom část z nich však byla v trvalém kontaktu s nějakou buddhistickou náboženskou organizací či skupinou. Buddhismus Diamantové cesty, tehdy už oficiálně registrovaný jako náboženská společnost, poprvé zachytil následující census v roce 2011. Hlásilo se k němu 3 484 osob (dalších 2 617 osob se přitom hlásilo k jiným typům buddhismu), s nejvyšším podílem v Praze, Brněa Ostravě. Malé počty osob hlásících se k Buddhismu Diamantové cesty však byly rovnoměrně rozloženy prakticky ve všech okresech, přičemž je obtížné soudit, šlo-li ve všech případecho praktikující členy společenství, nebo jeno různé sympatizanty. Samotná náboženská společnost počet praktikujících či věřících neudává. |
== Literatura == |
== Literatura == |
||
Řádek 50: | Řádek 50: | ||
Kateřina HAMPLOVÁ: „Na cestě k osvícené mysli.“ ''Dingir'' 20, 2017, 3, s. 87–90.<br /> |
Kateřina HAMPLOVÁ: „Na cestě k osvícené mysli.“ ''Dingir'' 20, 2017, 3, s. 87–90.<br /> |
||
Kamila KLINGOROVÁ: „Diamantová cesta každodenním životem.“ ''Dingir'' 20, 2017, 3, s. 90–92.<br /> |
Kamila KLINGOROVÁ: „Diamantová cesta každodenním životem.“ ''Dingir'' 20, 2017, 3, s. 90–92.<br /> |
||
− | Tomek LEHNERT: ''Darebáci v rouchu. Interní kronika současných čínsko-tibetských |
+ | Tomek LEHNERT: ''Darebáci v rouchu. Interní kronika současných čínsko-tibetských intrikv linii Karma Kagjü buddhismu Diamantové cesty''. Bílý deštník, Brno 2000.<br /> |
Fréderic LENOIR: ''Setkávání buddhismu se Západem''. Volvox globator, Praha 2002.<br /> |
Fréderic LENOIR: ''Setkávání buddhismu se Západem''. Volvox globator, Praha 2002.<br /> |
||
− | Eva MADARÁSZOVÁ: |
+ | Eva MADARÁSZOVÁ: „Ngöndroa česká vadžrajána.“ ''Dingir'' 15, 2012, 1, s. 17–19.<br /> |
Petra MORAVCOVÁ – Jaroslav PEŠTA: „Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü.“ Pp. 108–115 in Jan Honzík (ed.): ''Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice''. DharmaGaia, Praha 2010.<br /> |
Petra MORAVCOVÁ – Jaroslav PEŠTA: „Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü.“ Pp. 108–115 in Jan Honzík (ed.): ''Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice''. DharmaGaia, Praha 2010.<br /> |
||
Alexandr NEUMANN: „Na slovíčko. Rozhovor s Alexandrem Neumannem.“ ''Tibetské listy'' 18, zima 2002.<br /> |
Alexandr NEUMANN: „Na slovíčko. Rozhovor s Alexandrem Neumannem.“ ''Tibetské listy'' 18, zima 2002.<br /> |
||
Lama Ole NYDAHL: ''Jak se věci mají. Živé pojetí buddhismu''. Společnost Diamantové cesty, Praha 1999.<br /> |
Lama Ole NYDAHL: ''Jak se věci mají. Živé pojetí buddhismu''. Společnost Diamantové cesty, Praha 1999.<br /> |
||
− | Lama Ole NYDAHL: ''108 |
+ | Lama Ole NYDAHL: ''108 otázeka odpovědí. Buddhovy nauky v každodenním životě''. Bílý deštník, Brno 2002.<br /> |
Lama Ole NYDAHL: ''Čtyři přípravná cvičení. Ngöndro – první kroky v Diamantové cestě buddhismu''. Bílý deštník, Brno 2002.<br /> |
Lama Ole NYDAHL: ''Čtyři přípravná cvičení. Ngöndro – první kroky v Diamantové cestě buddhismu''. Bílý deštník, Brno 2002.<br /> |
||
− | Lama Ole NYDAHL: ''Jízda na tygrovi. Jak se buddhové dostali na Západ. Kronika přenosu tibetského buddhismu na Západ. |
+ | Lama Ole NYDAHL: ''Jízda na tygrovi. Jak se buddhové dostali na Západ. Kronika přenosu tibetského buddhismu na Západ. Rizikaa radosti''. Bílý deštník, Brno 2004.<br /> |
Lama Ole NYDAHL: ''Moje cesta k lamům''. Bílý deštník, Brno 2005.<br /> |
Lama Ole NYDAHL: ''Moje cesta k lamům''. Bílý deštník, Brno 2005.<br /> |
||
− | Lama Ole NYDAHL: ''Velká pečeť: |
+ | Lama Ole NYDAHL: ''Velká pečeť: prostora radost bez hranic''. Bílý deštník, Brno 2006.<br /> |
− | Lama Ole NYDAHL: '' |
+ | Lama Ole NYDAHL: ''Otázkya buddhistické odpovědi''. Bílý deštník, Brno 2010.<br /> |
− | Lama Ole NYDAHL: ''O |
+ | Lama Ole NYDAHL: ''O smrtia znovuzrození. Pohled buddhismu na poslední okamžiky života'', Brno: Bílý deštník 2011.<br /> |
Ole NYDAHL: ''Hovory s lamou Ole Nydahlem''. Ogme, Praha 1996.<br /> |
Ole NYDAHL: ''Hovory s lamou Ole Nydahlem''. Ogme, Praha 1996.<br /> |
||
− | Ole ONYDAHL: ''Moudrost okamžiku: buddhismus Diamantové cesty v |
+ | Ole ONYDAHL: ''Moudrost okamžiku: buddhismus Diamantové cesty v otázkácha odpovědích''. Bílý deštník, Brno 2006.<br /> |
Ole NYDAHL: ''Být užitečný. Pohled buddhismu na smysluplný život''. Bílý deštník, Praha 2013.<br /> |
Ole NYDAHL: ''Být užitečný. Pohled buddhismu na smysluplný život''. Bílý deštník, Praha 2013.<br /> |
||
Hannah NYDAHLOVÁ: „Způsob, jakým nám předával učení, byl velmi zručný.“ ''Buddhismus dnes'' 14, 2007.<br /> |
Hannah NYDAHLOVÁ: „Způsob, jakým nám předával učení, byl velmi zručný.“ ''Buddhismus dnes'' 14, 2007.<br /> |
Verze z 6. 10. 2020, 00:45
Buddhismus Diamantové cesty
Buddhismus Diamantové cesty je náboženskou společností, která reprezentuje tibetský buddhismus mimo země jeho vznikua tradičního rozšíření. Společnost přizpůsobila tibetský buddhismus západní kultuřea náboženskému životu, je přitom jednou z největších buddhistických náboženských společností, které jsou na Západě aktivní. V České republice získala státní registraciv roce 2007 pod plným jménem Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü.
Historie Buddhismu Diamantové cesty
Vznik společenství Buddhismus Diamantové cesty je třeba vnímat v kontextu západní vlny zájmuo tibetský buddhismus, kterou podnítil odchod řady významných představitelů této náboženské tradice z Tibetu po roce 1959. Spolu se sympatiemi ke svému politickému zápasu získávali tito představitelé na Západě také vážné zájemceo své náboženství. Jedním z nejaktivnějších misionářů se stal šestnáctý karmapa Randžung Rigpä Dordže (1924–1981), hlava linie karmakagjü školy kagjü, jedné z hlavních škol tibetského buddhismu.
Roku 1959 opustil XVI. karmapa Tibet, přesídlil do Sikkimua obnovil tam klášter Rumtek. Tam se s ním roku 1970 setkali dánští cestovatelé Ole Krogh Nydahl (*1941)a Hannah Nydahlová (1946–2007). Byla to již jejich třetí cesta do Himálaje; na těchto cestách se stále více zajímalio tibetský buddhismus, až k němu v přítomnosti XVI. karmapyv klášteře Rumtek konvertovali (přijali útočiště). Na karmapovo doporučení pak studovaliu Kalu rinpočheho (1905–1989) v Sonadě v Západním Bengálskua po šest měsíců prováděli přípravnou praxi ngöndro. S pomocí XIV. šamarpy (druhého nejvyššího představitele školy kagjü) Miphama Čhökji Lodöa (1952–2014, známého též jako Künzig Šamar rinpočhe) na sebe vzali sliby bódhisattvy působit pro dobro všech bytostí. Roku 1972 je XVI. karmapa pověřil založením meditačního centra v Dánsku.
Toto centrum Buddhismu Diamantové cesty vzniklo na jaře roku 1973 v Kodani. Ale již v listopadu 1972 Nadahl vyučoval ve Štýrském Hradciv Rakouskua poprvé tam udílel útočiště. Vznik tamního společenství se pak stal modelem pro zakládání dalších center Buddhismu Diamantové cesty v Dánskui v jiných zemích Evropy. V Evropě vznikla také mezinárodní centra ve Španělskua v Německu. Centrum Karma Guen ve Španělsku bylo otevřeno roku 1988a od té doby je stále rozšiřováno (včetně vybudování stúpy Kálačakry roku 1994 nebo otevření knihovny tibetské náboženské literatury). Centrum také iniciovalo vznik Mezinárodního institutu tibetskýcha asijských studií (ITAS) roku 2003. Pro Evropské centrum byla roku 2007 zakoupena vilau německého Immenstadtu v podhůří Alp. Její rekonstrukcea stavba přilehlých budov probíhaly od roku 2013 do roku 2015.
Centra Buddhismu Diamantové cesty začala na konci sedmdesátých let vznikati mimo Evropua celkem je center asi 700. Jejich provozu se pravidelně účastní několik desítek tisíc buddhistů, další desítky tisíc jsou příležitostnými návštěvníky.O relativně vysokých počtech účastníků svědčíi to, že rituál poa, vedený Nydahlem, absolvovalo už asi sto tisíc lidí (pro účast na něm ovšem není nutné mít hotovu přípravnou praxi ngöndro). Nejsilnější společenství je v Dánskua v Německu, velmi úspěšné je také v dalších zemích střednía východní Evropy (především v České republice); relativně malý počet následovníkůi center je naproti tomu ve Spojených státecha ve Velké Británii.
Religionistická charakteristika Buddhismu Diamantové cesty
Společenství Buddhismus Diamantové cesty je západní součástí školy tibetského buddhismu kagjü, která ctí jako svého zakladatele Gampopu (1079–1153), žáka slavného Milaräpy (1040–1123). Gampopa se stal učitelem prvního karmapya řetězec dalších karmapů spoluformoval náboženské, kulturníi politické dějiny Tibetu. V osobách dvou XVII. karmapů ale došlo v této škole ke schizmatu. Až teprve 11 let po smrti výše zmíněného XVI. karmapy byl rozeznán jeho nástupce, Orgjän Trinlä Dordže (*1985). Pravost určení tohoto chlapce ale byla zpochybněnaa významní představitelé školy kagjü, kteří s určením nesouhlasili, nalezli převtělení XVI. karmapy v jiném chlapcia roku 1994 ho uvedly do úřadu. Ve schizmatu se Olea Hannah Nydahlovi postavili se na stranu tohoto druhého chlapcea za XVII. karmapu uznali Thinläho Thaje Dordžeho (*1983).
Základním učením školy kagyü tak, jak je přijímáa praktikuje společenství Buddhismus Diamantové cesty, je Velká pečeť (mahámudra): je to cesta k osvícení tím, že adeptu je odhalena buddhovská podstata všech bytostíi jeho vlastní mysli. Před samotnou praxí Velké pečeti adept „přijímá útočiště“ (jako výraz konverze k buddhismu), přijímá nové tibetské jméno (které ovšem v běžném styku obvykle nepoužívá)a praktikuje tzv. čtyři přípravná cvičení (ngöndro). Ta spočívají jednak v osvojení čtyř základních myšlenek, jednakv provedení čtyř cvičení.
První základní myšlenka připomíná jedinečnosta vzácnost naší současné existence, neboť ji můžeme využít k vysvobozenía osvícení. Druhou myšlenkou je přesvědčenío pomíjivosti všehoa třetí myšlenkou existence karmy, tedy zákona příčinya následku. Čtvrtá základní myšlenka poukazuje na to, že osvícení je jedinou skutečnoua trvalou radostí. Čtyři cvičení, jež slouží k očištěnía k hromadění zásluh, obsahují vykonávání poklon, recitaci stoslabičné mantry, provádění meditace darování mandalya recitaci formule k uctění duchovního učitele (lamy). Každé z těchto čtyř cvičení musí být opakováno v počtu 111 111,a přípravná praxe tak může trvati několik let.
Na této individuální cestě adepta doprovázejí společné meditace v centru, čtyři na sebe navazující iniciace, meditační kursy, kurs vědomého umírání poa (phowa)a další učení, zasvěcenía aktivity. Základní praxí je lamä naldžor (gurujóga), meditace na XVI. karmapu, známá také jako meditace tři světla. Meditacei přednášky v centrech končí zpívaným vzýváním ochránce Mahákály, které je připisováno VIII. karmapovi. Pro každodenní praxi jsou vhodné ještě jiné meditace, práce s rušivými emocemi, identifikace s buddhovským stavem duchovního učitelea další metody.
Karmapovo pověření k zakládání center Nydahlovi nechápali jako vznik nové tradice (jako západní, anebo dokonce synkretickou verzi buddhismu), ale jako součást nyní již globální tradice karmakagyü. Po celou dobu své existence je proto společenství Buddhismus Diamantové cesty v těsném kontaktu s duchovními autoritami linie karmakagjü, kromě zmíněných karmapůa XIV. šamarpy takés Džigme rinpočhem (*1949), Šerabem Gjalcchenem rinpočhem (*1960)a dalšími.
Učení vadžrajány (diamantové cesty), které Ole Nydahl převzal od svých učitelůa přizpůsobil svým žákům, je ve společenství Buddhismus Diamantové cesty považováno za učení samého historického Buddhy, určené Buddhovým výjimečnýma schopným posluchačům, kteří jsou schopni jít rychlou, alei nebezpečnou cestou k osvícení. Kvůli nebezpečnosti této cesty je nutné být v úzkéma důvěrném kontaktu s duchovním učitelem – lamou. Ole Nydal ovšem neměl ambici vytvořit na Západě úplnou strukturu nositelů tradice karmakagjü, kterou tvoří mniši, jóginia laici, nýbrž stanovil, že jeho centra budou místy laickéhoa jógického buddhismu. V důsledku laického charakteru Nydahlovy mise může být učenía praxe v těchto centrech cíleně přizpůsobeno kultuře Západua způsobu života mladé generace. Není vyžadována změna životního stylua například ani celibát. Kvůli tomu, že Nydahl není mnichem, byl dříve ve škole kagjü dokonce zpochybněn jeho titul „lama“.
Buddhismus Diamantové cesty v České republice
Ole Nydahl již v osmdesátých letech několikrát navštívil Československoa vyučoval dharmu v soukromých prostorách. Jeho první veřejná přednáška se konala již ve svobodných poměrech roku 1990. První centrum Karma Dubkji Ling vzniklo v Praze roku 1994, roku 1995 se konal první kurs poa. Roku 1996 byl pro správu nemovitého majetku založen nadační fond Nydahl. Jednotlivá centra, která od poloviny devadesátých let rychle vznikala, byla od roku 1995 spojena v občanském sdružení Společnost Diamantové cesty (v současnosti má právní status zapsaného spolku). Roku 2007 společenství získalo registraci státu jako náboženská společnost pod jménem Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü.
Organizace církve
Meditační centraa církevní zařízení
Buddhismus Diamantové cesty, resp. Společnost Diamantové cesty spravuje v současnosti více než dvacet meditačních center v České republice. Některá z nich, například v Brněa v Praze, získalaa upravila si vlastní prostory k setkávání, meditacíma duchovním cvičením. Společenství disponuje také retreatovými centry ve Vyhlídkáchu Českých Budějovic, na Trojákuu Hošťálkové (okr. Vsetín) nebo v Těnovicích na Rokycansku. Posledně jmenované centrum, budované od roku 1997, dokáže pojmouti několik tisíc buddhistů především v provizorních příbytcích. Roku 2014 v něm byla zasvěcena stúpa. Nakladatelství Bílý deštník vydává od roku 1997 hlavně spisy Oleho Nydahlaa od roku 1999 reprezentativní časopis Buddhismus dnes, jehož hlavní články jsou přebírány z mezinárodního vydání.
Počet věřících
K buddhismu bez bližšího určení se v rámci sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo 6 817 osob, zřejmě jenom část z nich však byla v trvalém kontaktu s nějakou buddhistickou náboženskou organizací či skupinou. Buddhismus Diamantové cesty, tehdy už oficiálně registrovaný jako náboženská společnost, poprvé zachytil následující census v roce 2011. Hlásilo se k němu 3 484 osob (dalších 2 617 osob se přitom hlásilo k jiným typům buddhismu), s nejvyšším podílem v Praze, Brněa Ostravě. Malé počty osob hlásících se k Buddhismu Diamantové cesty však byly rovnoměrně rozloženy prakticky ve všech okresech, přičemž je obtížné soudit, šlo-li ve všech případecho praktikující členy společenství, nebo jeno různé sympatizanty. Samotná náboženská společnost počet praktikujících či věřících neudává.
Literatura
Kateřina HAMPLOVÁ: „Na cestě k osvícené mysli.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 87–90.
Kamila KLINGOROVÁ: „Diamantová cesta každodenním životem.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 90–92.
Tomek LEHNERT: Darebáci v rouchu. Interní kronika současných čínsko-tibetských intrikv linii Karma Kagjü buddhismu Diamantové cesty. Bílý deštník, Brno 2000.
Fréderic LENOIR: Setkávání buddhismu se Západem. Volvox globator, Praha 2002.
Eva MADARÁSZOVÁ: „Ngöndroa česká vadžrajána.“ Dingir 15, 2012, 1, s. 17–19.
Petra MORAVCOVÁ – Jaroslav PEŠTA: „Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü.“ Pp. 108–115 in Jan Honzík (ed.): Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice. DharmaGaia, Praha 2010.
Alexandr NEUMANN: „Na slovíčko. Rozhovor s Alexandrem Neumannem.“ Tibetské listy 18, zima 2002.
Lama Ole NYDAHL: Jak se věci mají. Živé pojetí buddhismu. Společnost Diamantové cesty, Praha 1999.
Lama Ole NYDAHL: 108 otázeka odpovědí. Buddhovy nauky v každodenním životě. Bílý deštník, Brno 2002.
Lama Ole NYDAHL: Čtyři přípravná cvičení. Ngöndro – první kroky v Diamantové cestě buddhismu. Bílý deštník, Brno 2002.
Lama Ole NYDAHL: Jízda na tygrovi. Jak se buddhové dostali na Západ. Kronika přenosu tibetského buddhismu na Západ. Rizikaa radosti. Bílý deštník, Brno 2004.
Lama Ole NYDAHL: Moje cesta k lamům. Bílý deštník, Brno 2005.
Lama Ole NYDAHL: Velká pečeť: prostora radost bez hranic. Bílý deštník, Brno 2006.
Lama Ole NYDAHL: Otázkya buddhistické odpovědi. Bílý deštník, Brno 2010.
Lama Ole NYDAHL: O smrtia znovuzrození. Pohled buddhismu na poslední okamžiky života, Brno: Bílý deštník 2011.
Ole NYDAHL: Hovory s lamou Ole Nydahlem. Ogme, Praha 1996.
Ole ONYDAHL: Moudrost okamžiku: buddhismus Diamantové cesty v otázkácha odpovědích. Bílý deštník, Brno 2006.
Ole NYDAHL: Být užitečný. Pohled buddhismu na smysluplný život. Bílý deštník, Praha 2013.
Hannah NYDAHLOVÁ: „Způsob, jakým nám předával učení, byl velmi zručný.“ Buddhismus dnes 14, 2007.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Jde to velmi dobře. Rozhovor s lamou Ole Nydahlem.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 94–97.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Vyslanci XVI. Karmapy.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 84–87.
Oficiální internetové stránky: https://bdc.cz/
Zápis v Registru církví a náboženských společností MK ČR
Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek