Zobrazení zdroje stránky Ibn Hazm, Abú Muhammad Alí Ibn Ahmad Ibn Sa‘íd (JKI-I)

<span id="entry">Ibn Hazm, Abú Muhammad Alí Ibn Ahmad Ibn Sa‘íd</span> (lat. Abenhazem, 994-1063) Myslitel, právník a historik muslim. [[Andalusie (JKI-I)|Andalusie]], který se proslavil sbírkou příběhů o různých projevech lásky ''Tauk al-hamáma'' (Náhrdelník holubice), jež je skvostem arab. středověké literatury. V chápání lásky vycházel z platonské tradice a soudí se, že ovlivnil evrop. dvorskou poezii. I.H. je také autorem pojednání o fikhu ([[právní věda (JKI-I)|právní věda]]); zastával záhiríju, práv. směr, který smysl [[korán (JKI-I)|koránu]] a [[hadís (JKI-I)|hadísů]] hledá v tom, co je zjevné a vnější (záhir), nikoliv v tom, co je skryté, vnitřní ([[bátin (JKI-I)|bátin]]). Odmítal individuální úsudek jako prostředek k odhalování vnitřního smyslu posvátných textů a kritizoval zejm. šáfi‘ovský [[mazhab (JKI-I)|mazhab]], kterému vytýkal přílišnou důvěru k logice a principu [[analogie (JKI-I)|analogie]]. Orientace na jazykovou stránku textů mu vynesla pověst tvůrce a vyznavače filosofie jazyka. Sepsal rovněž spis ''Kitáb al-fisal wa‘n-nihal'' (Pojednání o sekcích a sektách'')'', věnovaný jednotlivým vyznáním a jejich doktrínám. Jednalo se o vůbec první dílo muslim. autora, které se zabývá nejen myšlenkovými proudy islámu, ale duch. směry, které se rozvíjely mimo něj. Z pozice záhiríje tu podrobil kritice aš‘aríju a obhajoval přednosti islámu proti ostatním zjeveným náboženstvím.

''[[:Kategorie:Aut: Müller Zdeněk|Zdeněk Müller]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Müller Zdeněk]]
[[Kategorie:JKI/Islám]]