Ibn Rušd, Abú ´l-Walíd Muhammad Ibn Ahmad al-Hafíd (JKI-I)

Ibn Rušd, Abú ´l-Walíd Muhammad Ibn Ahmad al-Hafíd (lat. Averroes, 1126-1198) Arab. filosof, právník, lékař a astronom, pův. z Córdoby. Jeho fil. spisy byly spáleny a učení odsouzeno skupinou córdobských právníků. Zemřel v Marrakéši, kam se uchýlil po nenávistné kampani proti svému dílu. Proslul zejm. na lat. Západě, myšlení a názory muslimů neovlivnil. Většina spisů se zachovala jen v lat. a hebr. překladech; jsou to zvl. komentáře k Aristotelovu dílu (především Metafyzice) a polemické dílo Taháfut at-taháfut (Vyvrácení vyvrácení) namířený proti al-Ghazzálího kritice falsafy. Dokazoval, že řecká fil. tradice byla špatně pochopena, neboť arab. učenci vycházeli z novoplatonismu, nikoliv z primárních zdrojů aristotelismu. Jeho vlastní, islámem nikdy nedoceněná filosofie, odmítá ideu nutného bytí o sobě a Boha chápe jako universálního aktéra, přítomného v materiálním světě, který řídí a spravuje. Nepřijímá mystické poznání, nesmrtelnost a vzkříšení sice nepopírá, ale tvrdí, že spočívají výhradně na zjevení. V koncepci sbližování filosofie a náboženství zastával názor podobný postoji al-Fárábího, podle něhož se otevírají dvě cesty k pravdě, cesta filosofie a cesta proroctví. Tento názor vylučuje existenci dvojí pravdy; lat. averroismus, postavený na teorii dvojí pravdy, neodpovídá jeho skutečným názorům.

Zdeněk Müller