al-Ghazzálí, Abú Hámid Muhammad (JKI-I)
al-Ghazzálí, Abú Hámid Muhammad (1058-1111) Teolog a mystik, který překlenul propast mezi racionalismem teologie a esoterismem mystiky, která mohla vést k rozdělení obce věřících. Kvůli pochybnosti o smyslovém i racionálním hledání Boha se přiklonil k súfismu (al-Munkiz min ad-dalál, Kterak se vyhnout bludu). Prostředek k dosažení nejvyššího poznání je mystická intuice, která řídí nadsmyslové poznání. Dílo Ihjá ulúm ad-dín (Oživení náb. věd) stanovuje pravidla, kterých se má věřící muslim držet, má-li dospět k poznání Boha. Víra má dle al-G. několik stupňů, nejvyšší představuje splynutí s Bohem prostřednictvím mystické lásky. Jedná se však o sblížení, nikoliv o prostoupení lidské duše Bohem; touto odbočkou od al-Halládže se al-G. vyhnul možné výtce z heterodoxie. Takto definoval súfijskou doktrínu v rámci sunny a otevřel prostor pro její přijetí do rámce sunny. Kritizoval také filosofii, protože se zakládá výlučně na rozumu a principech logiky (Makásid al-falásifa, Cíle filosofů; Taháfut al-falásifa, Vyvrácení filosofů). V teologii vypracoval doktrínu správného středu, popsanou v krátkém spise al-Maksad fí'l-i'tikád (Rovnováha ve víře). Údajné autorství polemických spisů vůči křesťanství moderní specialisté vyvracejí.