Křesťanské sbory: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
</div> |
</div> |
||
− | Křesťanské sbory |
+ | Křesťanské sbory jsouu nás nejvýraznějším reprezentantem tzv. bratrského hnutí, někdy zvaného také hnutí plymouthských bratří,a v něm patří k větvi nazývané „otevření bratří“. Věroučně se tyto sbory řadí k evangelikálnímu protestantismu. Volné společenství Křesťanských sborů se tradičně zdráhá vnímat samo sebe jako denominacia zdůrazňuje samostatnost jednotlivých sborůa jejich pouze dobrovolné zapojení do vzájemné spolupráce. Tato nábožensky podmíněná nízká míra organizace byla důvodem, proč se komunistický režim zprvu zdráhal uznat Křesťanské sbory jako církeva proč k jejich státnímu uznání došlo teprve v roce 1956. Od té doby Křesťanské sbory požívají výhod státního uznání, odmítají však státní dotace na provoz. V českých zemích je činnái druhá větev bratrského hnutí, nazývaná „exkluzivní bratří“, „uzavření bratří“, popřípadě „darbisté“ (někdy také psáno chybně „darbysté“). Jejich působení je ovšem mimo jakékoli veřejné struktury. |
== Historie bratrského hnutí == |
== Historie bratrského hnutí == |
||
− | Podobně jako metodismus |
+ | Podobně jako metodismus vznikloi bratrské hnutív prostředí anglikánské církve na základě touhy po hlubší zbožnosti.A podobně jako první metodistéi tito anglikáni, kteří také prožili „obráceník Bohu“, vytvářelio sto let později skupinky za účelem společného studia Biblea modliteb. Jedna z těchto skupin se roku 1825 pod vedením právníka Johna Gifforda Belleta (1795–1864) začala scházet v Dublinu. Následujícího roku se k ní připojil zubní lékař Anthony Norris Groves (1795–1853), který se do Dublinu přistěhoval, aby se stal anglikánským misionářem, ale později se stal prvním misionářem bratrského hnutí. S dublinskou skupinkou se roku 1827 seznámil také John Nelson Darby (1800–1882), irský aristokrata právník, který toužil po duchovním povolánía navzdory přání rodiny od roku 1825 působil jako duchovní irské anglikánské církve,a to v hrabství Wicklow jižně od Dublinu. Bellet, Groves, Darbya další byli zpočátku součástí neformálního obrodného hnutía účastnili se například „biblických konferencí“, které ve svém sídle pořádala vikomtesa z Powerscourtu (Theodosia Anne Howardová, 1800–1836). Darby se postupně stal v Belletově skupině předním znalcem Biblea spolu s dalšími formuloval několik specifických zásad, které se později staly pro bratrské hnutí typické. |
− | Nejdůležitější z nich vycházela ze slov |
+ | Nejdůležitější z nich vycházela ze slov Bibleo tom, že všichni věřící jsou kněžími,a rušila proto obvyklé dělení příslušníků církve na duchovnía laiky. Výrazem zrušení kněžského úřadu se stalo „lámání chleba“ („Památka Páně“, tedy eucharistie či Večeře Páně), při němž si kruh „bratrůa sester“ vzájemně podává chléba víno. Dalším výrazným znakem vznikajícího hnutí byla snaha překonat rozdělení křesťanů do denominací tím, co „bratří“ chápali jako návrat k jednoduché zvěsti evangelia, oproštěné od zvyklostí, které se vyvinuly v církevních institucích. Měli za to, že se k nim při Pánově památce může připojit jakýkoli „znovuzrozený“ křesťan, který je ochoten dát stranou svou denominační příslušnosta z ní vyplývající věroučnáa liturgická specifika. Proto se sami vyhýbali všemu, co by připomínalo denominaci, především jakémukoli názvu svého společenství,a říkali si prostě „bratři“ či „bratřia sestry“. |
− | Vliv dublinského společenství se postupně šířil. Roku 1829 Groves začal misijní působení v |
+ | Vliv dublinského společenství se postupně šířil. Roku 1829 Groves začal misijní působení v Bagdádua držel se přitom zásady, že misionář má důvěřovat pouze Bohua při zajišťování prostředků se spolehnout jen na své modlitby. V brožuře ''Křesťanská zbožnost'' vydané již roku 1825 vyjadřoval přesvědčení, že Ježíšova slova (včetně těch, která přikazují rozdat majetek chudým) mají být vztažena na Ježíšovy učedníky ve všech časecha kulturách. Od roku 1833 byl po dvacet let misionářem v Indii. |
− | Také Darby působil misijně. Roku 1832 ukončil své duchovenské působení v anglikánské |
+ | Také Darby působil misijně. Roku 1832 ukončil své duchovenské působení v anglikánské církvia jako velmi přesvědčivýa oblíbený řečník se nadále věnoval návštěvám podobných společenství, jako bylo to dublinské, popřípadě taková místní společenství pomáhal zakládat. Ovlivnil taki ta neformální společenství, která na něm původně nebyla závislá, jako například již dříve založené společenství v jihoanglickém Plymouthu. Podle něj se dokonce začalo vznikající hnutí nazývat „plymouthští bratři“. Od roku 1837 Darby konal misiii mimo Velkou Británii, nejprve ve Švýcarskua Franciia pozdějii v dalších zemích. |
− | Vedle rozsáhlé misijní činnosti rozvinulo bratrské |
+ | Vedle rozsáhlé misijní činnosti rozvinulo bratrské hnutíi sociální práci. Nejznámější bylo působení Němce Georga Müllera (1805–1898), inspirovaného v době studií v Halle tamním sociálně aktivním pietismem. Namísto zahraniční misie, na niž se připravoval v Anglii, se roku 1832 rozhodl stát se bratrským kazatelem v Bristolua tam také roku 1834 založil první z mnoha biblickýcha misijních škola o dva roky pozdějii sirotčinec. Jako „bristolský otec sirotků“ se stal velmi známou osobností. Řadu následovníků hlavně mezi evangelikály nalezly jeho „principy víry“, na jejichž základě udržoval v chodu množství vzdělávacícha sociálních institucí. Podobně jako Grovesa další bratři věřil, že pokud člověk v modlitbě předloží Bohu naléhavé potřeby, Bůh tyto potřeby naplní. Je k tomu nutné dodržovat několik principů – například nezadlužovat se či nežádato peníze přímo. |
− | Bristolského sboru Bethesda, v němž Müller působil, se týkala poslední fáze sporu, který roku 1848 bratrské hnutí rozdělil. Spor se nejprve |
+ | Bristolského sboru Bethesda, v němž Müller působil, se týkala poslední fáze sporu, který roku 1848 bratrské hnutí rozdělil. Spor se nejprve odehrávalv bratrském sboru v Plymouthua jeho podstatou byl rozdílný postoj „bratří“k „opravdovým věřícím“ z jiných církví. Bratrské hnutí od počátku odmítalo členění křesťanstva na denominace, ale bylo otevřené k jejich jednotlivým členům. Patrně pod vlivem rostoucího tlaku především ze strany anglikánské církve ale John Nelson Darby začal trvat na tom, že bratrských shromáždění se může účastnit jenom ten, kdo se své denominace výslovně zřekne. Tímto postojema také jinými názory se Darby dostal do sporus vůdčí osobností plymouthského sboru Benjaminem Willsem Newtonem (1807–1899). Roku 1845 proto v Plymouthu vytvořil se svými stoupenci nový bratrský sbora původní sbor označil za vyloučený z bratrského společenství. Když se pak dva členové tohoto vyloučeného sboru účastnili Pánovy památky v bristolské Bethesdě, Darby prohlásil, že vyloučena jei Bethesdaa každý, kdo by s ní udržoval styky. |
− | Po „bethesdském sporu“ bratrské hnutí působí ve dvou větvích. Jednu tvoří tzv. exkluzivní (česky též výluční či uzavření) bratří, kteří se přiklonili k |
+ | Po „bethesdském sporu“ bratrské hnutí působí ve dvou větvích. Jednu tvoří tzv. exkluzivní (česky též výluční či uzavření) bratří, kteří se přiklonili k Darbymua přísně se vymezují vůči všem jiným křesťanům. Druhou větví jsou tzv. otevření bratři, kteří chtějí nadále demonstrovat jednotu s jinými „opravdovými věřícími“,i když přicházejí z některé z denominací. Mezi otevřenými bratry se prvními autoritami stali A. N. Grovesa Georg Müller. Obě větve konaly nadále misii samostatněa v řadě zemí – včetně českých zemí – působí vedle sebe. Na několika jiných místech světa se exkluzivnía otevřené sbory v průběhu let k sobě zase přiblížily. Počet sborů darbistůa jejich rozšíření je ovšem ve srovnání s otevřenými bratry mnohem menší. |
− | Jazykově mimořádně nadaný John Nelson Darby byl také úspěšným |
+ | Jazykově mimořádně nadaný John Nelson Darby byl také úspěšným misionářema plodným spisovatelem traktátů, výkladů Biblea příruček na duchovní témata. Pro své pojetí Bible jako neomylnéhoa bezchybného záznamu slov samotného Boha získal stovky nadšených evangelikálních kazatelů především ve Spojených státech, kam v letech 1866–74 šestkrát cestoval. Tito kazatelé se sice obvykle nepřipojili ke společenství exkluzivních bratří, ale Darbyho pojetí Biblea jeho propracované učenío dispenzacích (obdobích) v náboženských dějinách lidstva rozšířili mezi miliony amerických evangelikálů. Darbyho učení se tak několik desetiletí po jeho smrti stalo základní silou vznikajícího amerického protestantského fundamentalismua zůstalo vlivné doposud (nejen ve Spojených státech), aniž by ovšem bylo obvykle spojováno s Darbyho jménem. |
− | Misijní úspěch mělo bratrské |
+ | Misijní úspěch mělo bratrské hnutíi v Německu,a to – podobně jako ve Spojených státech – v obou svých větvích. První bratrský sbor vznikl již roku 1843 ve Stuttgartu díky návštěvě Georga Müllera. Uzavření bratří vytvořili první sbor roku 1853 v Elberfeldu (dnešní Wuppertal ve stejnojmenném údolí), kde působila výrazná osobnost Carla F. W. Brockhause (1822–1899), Darbyho přítelea spolupřekladatele Bible. Němečtí exkluzivní bratři měli méně rozporůs otevřenými bratřímia netrpěli ani štěpením. To se jinde ve světě stalo pro exkluzivní bratry výrazným problémem, přičemž příčinou štěpení obvykle byl nekompromisní požadavek na naprosté oddělení od toho, co určitá část společenství označila za zlé. Kvůli štěpením snad až do dvanácti vzájemně se proti sobě vymezujících skupina také kvůli mravním skandálům, které v sedmdesátých letech 20. století postihly největší z nich, není možné v současnosti předpokládat, že by větev exkluzivních bratří rostla. Spodní hranice jejich počtu ve světě byla odhadnuta na pouhých asi 27 tisíc. Některé bratrské sbory ovšem odmítají své příslušníky sčítata sdělovat jejich počet. |
− | Otevření bratří se naproti tomu věnují daleko více misii než horlivé snaze oddělit se od zlého. V současnosti je možné nalézt asi 20 tisíc sborů otevřených bratří na všech osídlených kontinentech. V některých zemích (Angola, Čad, Zambie, Indie, Brazílie) je počet příslušníků bratrského hnutí relativně významný. Odhady jejich celosvětového počtu kolísají mezi |
+ | Otevření bratří se naproti tomu věnují daleko více misii než horlivé snaze oddělit se od zlého. V současnosti je možné nalézt asi 20 tisíc sborů otevřených bratří na všech osídlených kontinentech. V některých zemích (Angola, Čad, Zambie, Indie, Brazílie) je počet příslušníků bratrského hnutí relativně významný. Odhady jejich celosvětového počtu kolísají mezi jedníma jedníma půl milionem. K otevřeným bratřím patříi jeden z nejznámějších evangelistů posledních desetiletí, Argentinec Luis Palau (*1934). Také české Křesťanské sbory jsou součástí světového neformálního společenství otevřených bratří. Otevřených bratrských společenství se také primárně týká následující výklad, ačkoli na několika místech okrajově zmiňuje sbory exkluzivních bratří. |
== Religionistická charakteristika bratrského hnutí == |
== Religionistická charakteristika bratrského hnutí == |
||
− | Bratrské hnutí si po celou dobu své existence |
+ | Bratrské hnutí si po celou dobu své existence zachovaloa v něčemi prohloubilo étos evangelikalismuz období jeho rozmachu na evropském kontinentě v 19. století: důraz na obrácenía znovuzrození jako počátek opravdového křesťanova života, vytváření úzkého, „bratrského“ společenství, intenzivní misijní působenía hlavně úctu ke křesťanskému Písmu (Bibli) jako k normě osobního životai církevního společenství. Vztah k Bibli je ovšem také základem specifických prvků vírya duchovní praxe, které příslušníky bratrského hnutí od ostatních evangelikálů odlišují. |
− | Bible je v bratrském hnutí pojímána jako bezchybný zápis neomylných božích výroků. Tyto výroky mají být chápány zdravým rozumem tak, jak jsou doslova zapsány. Bible jako „živé boží slovo“ má tak v bratrském hnutí bezvýhradnou autoritu jako |
+ | Bible je v bratrském hnutí pojímána jako bezchybný zápis neomylných božích výroků. Tyto výroky mají být chápány zdravým rozumem tak, jak jsou doslova zapsány. Bible jako „živé boží slovo“ má tak v bratrském hnutí bezvýhradnou autoritu jako jedinýa zároveň plně dostačující zdroj pro žité křesťanství. Z tohoto vztahu k Bibli vyplývá ostražitost bratří před teologickým myšlením, které bratří považují za spekulativnía spíše zatemňující „biblické pravdy“ než je osvětlující. Bratrské hnutí sice vytváří množství vzdělávacích zařízení, ale jedná seo biblická učilištěa semináře bez ambicí sledovat vývoj soudobého teologického myšlení. Teologie bratrského hnutí proto také není systematicky uspořádánaa podání jednotlivých vůdčích osobností se tak od sebe mohou mírně lišit. Ze stejného důvodu bratrské hnutí nemá ani žádnou vlastní formulaci vyznání víry (konfesi), zato ale vytvořilo několik vlastních překladů Bible do národních jazyků (nejznámějším příkladem je tzv. elberfeldská Bible – německý, co nejvíce doslovný překlad). |
− | Vztah bratrského hnutí k Bibli má ale ještě jeden, |
+ | Vztah bratrského hnutí k Bibli má ale ještě jeden,a dokonce daleko podstatnější důsledek: bratří mají za to, že prosté „biblické pravdy“ bez historických, konfesních, liturgických či teologických „nánosů“ mohou opravdové, znovuzrozené křesťany sjednotit v jednoduchéma správném způsobu křesťanského života. Takoví křesťané, oproštění od zátěže tradice, tvoří podle jejich přesvědčení pravou, neinstituční církev, která stojí v protikladuk denominační rozrůzněnosti nepravého křesťanstva. Výrazem této jednoty je společné „lámání chleba“, při němž se obzvláště projevuje víra bratří, že všichni věřící jsou kněžími, kteří mají přímý přístup k Bohu. Sbor těch křesťanů, kteří se sjednocují při „památce Páně“, je zcela samostatnoua plně dostačující jednotkou. Nepotřebuje proto pevný svazek s jinými sbory tak, že by společně vytvořily další denominaci. Tomu se celé bratrské hnutí vehementně brání. Spolupráce mezi otevřenými bratrskými sbory je proto obvykle pouze volnáa omezená na určitý účel (pořádání vzdělávacích konferencí, misijní akce, návštěva bratří ke službě Božím slovem apod.), zatímco sbory exkluzivních bratří jsou sice také naprosto samostatné, ale neveřejný, až skrytý charakter jejich působení je zpravidla nutí k užšímu vzájemnému propojení. |
− | Překážkou jednoty křesťanů jsou tedy v očích bratrského hnutí tradice jednotlivých křesťanských denominací, které zacházejí za prosté pravdy Písma, |
+ | Překážkou jednoty křesťanů jsou tedy v očích bratrského hnutí tradice jednotlivých křesťanských denominací, které zacházejí za prosté pravdy Písma,a tím je oslabují, pokud ne přímo popírají. Optikou doslovného výkladu Bible tak bratří spatřují všechny církevní instituce jako nedostatečné. Kritizují instituční církev v jejích dějinách už od konstantinovské doby,a to hlavně kvůli sepětí se státní mocía kvůli rozdělení křesťanstva na duchovnía laiky. Zvláště trpkou kritikou stíhá bratrské hnutí římskokatolickou církev jako hlavní uchovatelku tradic, které jsou pouze volně spojeny s biblickými výroky, nebo na ně dokonce ani nenavazují. V bratrském hnutí jsou naopak ceněna křesťanská nekonformnía disidentská hnutía především myšlenky reformace (zvláště přesvědčenío tzv. všeobecném kněžství všech křesťanů)a impulsy evangelikalismu. V míře kritiky církevních institucí se od sebe jednotlivé sbory bratrského hnutí liší: obzvlášť silná je ve větvi exkluzivních bratřía vede až k separatismu na základě slov Nového zákona: „Vyjděte z jejich středua oddělte se“ (2K 6,17). |
− | Kritika denominací vede bratrské sbory k velké ostražitosti před tím, aby samy měly charakteristiky denominace. Odmítají proto specifické |
+ | Kritika denominací vede bratrské sbory k velké ostražitosti před tím, aby samy měly charakteristiky denominace. Odmítají proto specifické názvya hovořío sobě co nejobecněji jakoo „svobodných bratrech“, „křesťanských shromážděních“ nebo „sborech věřících v Krista“. K přijetí určitého názvu – např.u nás „Křesťanské sbory“ – je vede jen nutnost vstupovat do vztahu s institucemi státu. Také shromažďovací prostory bývají označeny jen nenápadně jako „modlitebny“, „sály“, „síně evangelia“, „kaple Bible“a podobně. Jak již bylo řečeno, bratrské sbory nemají společnou konfesi ani organizaci, nejmenují vedoucí ani nevydávají pravidla víry ani závazné biblické výklady; ostatně – tiskoviny jsou v bratrském hnutí publikovány obvykle soukromými nakladateli. Také protikladné výrazy „otevření“a „exkluzivní“ bratři je spíše vnějším označením, byť ho otevření bratří často sami používají, když se chtějí od exkluzivních bratří (darbistů) odlišit. |
− | Velmi důležitým tématem duchovního života příslušníků bratrského hnutí je také Kristův blízký druhý |
+ | Velmi důležitým tématem duchovního života příslušníků bratrského hnutí je také Kristův blízký druhý příchoda vznik tisíciletého božího království. Blízkost těchto dějů pociťoval už John N. Darby na samém počátku svého působenía pokoušel se proto oddělit „pravé křesťany“ od „církve v troskách“ (jak nazýval křesťanstvov jednotlivých denominacích), aby očištěni vyšli vstříc Kristu při jeho druhém příchodu. Eschatologická očekávání jsou ovšem v bratrském hnutí velmi živái v současnostia různé společenské procesya světové události jsou běžně interpretovány jako „znamení času konce“. Jedinečnou roli v událostech bezprostředně předcházejících Kristovu druhému příchodu bratří přisuzují židůma státu Izrael. Zvláštní role židů v eschatologii bratrského hnutí přitom vyplývá z Darbyho pojetí náboženských dějin lidstva. Darby byl přesvědčen, že na základě studia Bible je možné rozlišit sedm období, v nichž Bůh jednal s lidstvem vždy určitým specifickým způsobem. Darbyho učenío těchto sedmi dispenzacích má několik variant, ale zhruba je možné říci, že první období (věk nevinnosti) skončilo vyhnáním Adamaa Evy z ráje, druhé období (věk svědomí) skončilo potopou, třetí období (věk lidské vlády) skončilo babylonským zmatením jazyků, čtvrté období (věk zaslíbení) skončilo egyptským zajetím židovského národa, páté období (věk zákona) skončilo Ježíšovým ukřižováním, šesté období (věk milosti) právě probíháa skončí druhým příchodem Kristaa sedmé období (věk království) skončí po tisíci letech vzkříšením všech mrtvýcha posledním soudem. V šestém, současném období Bůh jedná odděleně se židya s křesťany, ale na konci tohoto období se jejich dějinné cesty spojí, když Židé obnoví vládu nad celou „zaslíbenou zemí“a přijmou Ježíše jako mesiáše. Křesťanská periodizace „dějin spásy“ ani podpora návratu židů do „zaslíbené země“ nejsou Darbyho originální myšlenky. Nově ale Darby odůvodnil dispenzační schéma množstvím vzájemně se podporujících výroků Biblea vnesl do tohoto schématu myšlenku tzv. vytržení svatých. Podle tohoto očekávání mají být praví křesťané na konci šesté dispenzace „vytrženi“ na nebesa, aby se zde setkali s Kristema vyhnuli se velkému soužení, jemuž má být na 1 260 dnů vystavena Země pod vládou antikrista. Po této době má být antikrist poražen Kristovým vojskem v bitvěu Armageddonua má nastat – jako sedmáa poslední dispenzace – tisícileté boží království. |
− | Na rozdíl od jiných evangelikálních společenství obsahují bratrské bohoslužby eucharistii (večeři Páně) každou neděli. „Lámání chleba“, při němž si věřící vzájemně podávají |
+ | Na rozdíl od jiných evangelikálních společenství obsahují bratrské bohoslužby eucharistii (večeři Páně) každou neděli. „Lámání chleba“, při němž si věřící vzájemně podávají chléba víno na „památku Páně“, tvoří jejich první část. Slavnost „lámání chleba“ doprovází zpěv duchovních písní (dříve obvykle bez doprovodu hudebních nástrojů)a peněžní sbírka. Druhou částí bohoslužby je kázání jednohoz bratří, k němuž se vlastní promluvou pak může připojit kterýkoli z dalších přítomných pokřtěných mužů. Ženy se na základě některých výroků z novozákonních apoštolských listů na kázání ani na biblickém vyučování nepodílejía při společných modlitbách se nemodlí nahlas. Při bohoslužbě jsou jejich vlasy zakryty šátkem. Dospělí konvertité, kteří sev bratrském sboru chtějí účastnit „lámání chleba“, jsou pokřtěni ponořením na základě osobního vyznání víry. Křest podstupujíi ti, kdo byli již dříve pokřtěni v některé z křesťanských denominací jiným způsobem. |
− | Odpovědnost za jednotlivé sbory mají tzv. bratři starší, tedy skupina mužů, které podle bratrského chápání Duch svatý vystrojil duchovními |
+ | Odpovědnost za jednotlivé sbory mají tzv. bratři starší, tedy skupina mužů, které podle bratrského chápání Duch svatý vystrojil duchovními darya jejichž vedoucí role je potvrzena sborovým shromážděním. Na základě slov, která evangelia připisují Ježíši Nazaretskému: „jeden je mistr váš, vy všichni jste bratří“, jsou odmítány všechny církevní úřady,a bratr starší tak nemá být nadřazen ostatním příslušníkům sborového společenství. Podobně ani tzv. „uvolnění bratři“, které zvláště větší sbory zaměstnávají v některé oblasti působení, nejsou považováni za duchovnía sbory neřídí. Bratrům starším mohou pomáhat určení diakoni, někdy též diakonky. Stejně jako duchovenské úřady jsou v bratrském hnutí odmítányi církevní řády. Jsou ale uplatňována kázeňská opatření,a to na základě věroučnýcha morálních zásad Bible. |
− | Bratrské hnutí je sice nenápadnou, ale vlivnou součástí evangelikalismu. Vliv, který je zcela neúměrný počtu jeho příslušníků, |
+ | Bratrské hnutí je sice nenápadnou, ale vlivnou součástí evangelikalismu. Vliv, který je zcela neúměrný počtu jeho příslušníků, měloa dosud má především díky Darbyho dispenzacionalismu. Toto učení tvoří základ tzv. premilenialismu, nejrozšířenější evangelikální eschatologické koncepce, která očekává stálé zhoršování společenských podmínek ažk rozpoutání světového apokalyptického zápasu, po němž teprve nastane boží království. Tuto koncepci událostí „posledního času“ převzali nejen ostatní konzervativní evangelikálové, alei příslušníci pentekostální, charismatickéa neocharismatické evangelikální vlny. Také díky nim se z Darbyho impulsu křesťanskému sionismu, který podporuje návrat židů do Palestinya existencii územní expanzi samostatného židovského státu, stala mocná duchovnía v důsledku též politická síla současnosti. Darby v čele dalších bratrských kazatelůa misionářů také prosazoval přesvědčenío verbální boží inspiraci Písmaa o nutnosti jeho doslovného výkladu. Tím, že pro svá přesvědčení bratři získali významné americké evangelisty Dwighta L. Moodyho (1837–1899)a Henryho A. (Harryho) Ironsidea (1876–1951)a autora ''Scofieldovy bible s poznámkami'' Cyruse I. Scofielda (1843–1921), měli velký,a možná až rozhodující podíl na vznikua úspěchu fundamentalistického hnutí. Mezi „fundamenty“ víry konzervativních evangelikálů byl samozřejmě zařazeni dispenzacionální premilenialismus. |
− | V rámci konzervativního evangelikalismu má bratrské hnutí patrně nejblíže tzv. učednickému hnutí, zvanému též hnutí obnovy. Sdílí s ním přesvědčení, že základem křesťanské jednoty je odmítnutí denominací. Sbory učednického hnutí proto – stejně jako bratrské sbory – odmítají veškerá |
+ | V rámci konzervativního evangelikalismu má bratrské hnutí patrně nejblíže tzv. učednickému hnutí, zvanému též hnutí obnovy. Sdílí s ním přesvědčení, že základem křesťanské jednoty je odmítnutí denominací. Sbory učednického hnutí proto – stejně jako bratrské sbory – odmítají veškerá označenía nazývají se pouze „bratrya sestrami“ nebo „křesťany“. Podobně jako bratří také učedníci prosazují kongregacionalismus (samostatnosta dostatečnost místních sborů), odmítají duchovenské úřady, slaví eucharistii každý týden, mají Bibli jako jediný základ křesťanského života, rezervovaně přistupují k používání hudebních nástrojů při bohoslužbě (protože není zmíněno v Novém zákoně)a podobně. Vliv bratrskéhoa učednického způsobu bohoslužby na celé evangelikální hnutí je možné nacházet v současné tendenci k aktivní participaci více křesťanů při vedení bohoslužeba k pluralitnímu vedení sborů. Také příklada „principy víry“ A. N. Grovesea Georga Müllera našly ohlas daleko za hranicemi bratrského hnutí. Byl jimi inspirováni významný britský evangelikální misionář James Hudson Taylor (1832–1905), který v Číně roku 1865 založil misijní organizacia vychoval první čínské misionáře. Nepřímý vliv bratrského hnutí na čínský evangelikalismus je tak patrný například v hnutí místních církví, které založil Ni To-šeng, známý jako Watchman Nee (1903–1972). Ačkoli je současná situace rychle rostoucího čínského evangelikalismu nepřehledná, pokračovatelé hnutí místních církví v něm hrají nepochybně jednu z hlavních rolí. Vliv otevřených bratří na evangelikalismus také dobře dokumentuje významné postavení Fredericka F. Bruceho (1910–1991), autora mnoha komentářů k Biblia dalších knih, mezi evangelikálními teology. |
− | Bratrské hnutí je součástí konzervativního evangelikalismu v celém jeho spektru. Menší větev exkluzivních bratří má mezi fundamentalistickými evangelikály nejvíce konzervativní |
+ | Bratrské hnutí je součástí konzervativního evangelikalismu v celém jeho spektru. Menší větev exkluzivních bratří má mezi fundamentalistickými evangelikály nejvíce konzervativní postojea například spolu s fundamentalistickými baptisty nebo svědky Jehovovými se pokoušejí zcela separovat nejen od denominací, alei od společenskýcha kulturních vlivů: nedoporučují televizi, neslaví svátky (ani tradiční křesťanské), neúčastní se veřejného životaa podobně. Naopak otevření bratři se běžně stávají členy evangelikálních paracírkevních organizací (sdružení jednotlivých evangelikálů zaměřená na jednu činnost, zpravidla misijní či sociální),a některé sbory otevřených bratří – včetně českých Křesťanských sborů – jsou dokonce blízko novým evangelikálům. |
== Plymouthští bratří v českých zemích == |
== Plymouthští bratří v českých zemích == |
||
− | Misie německých otevřených bratří působila v českých zemích již od počátku 20. století, mezi |
+ | Misie německých otevřených bratří působila v českých zemích již od počátku 20. století, mezi Čechyi českými Němci. Nejvýznamnějším organizátorem byl přitom dřívější člen svobodné reformované církve František Jan Křesina (1881–1962), sídlící od roku 1909 na jihovýchodní Moravě, od roku 1912 v Prazea od roku 1914v Plzni. Misijní působení F. J. Křesinya několika dalších v meziválečném období vedlo především do střednícha severozápadních Čech, na Brněnskoa Ostravsko. Ve Slezsku přitom bylo možné navázat na starší probuzenecké hnutí v rámci evangelické církve, formované prostřednictvím Křesťanské společnosti (založena 1907)a Svazu rozhodných křesťanů (založen 1909)i dalších spolkůa skupin (např. protialkoholní hnutí Modrý kříž). Zatímco většina členů těchto společenství zůstala v mateřské církvi, někteří se připojili k pozdějším Křesťanským sborům, stejně jako někteří členové dalších nonkonformistických církví (svobodní reformovaní, baptisté aj.) nebo konvertité z řad většinového, formálně římskokatolického prostředí. |
− | Vzniklo tak několik samostatných sborů hlásících se k označení „sbory věřících“, „bratrské sbory“, „dítky boží“, „bezkonfesní |
+ | Vzniklo tak několik samostatných sborů hlásících se k označení „sbory věřících“, „bratrské sbory“, „dítky boží“, „bezkonfesní křesťané“a podobně. Pokud vůbec došlo k oficiální institucionalizaci, měly tyto sbory charakter místních spolků. V této podobě hnutí otevřených bratří přečkalo druhou světovou válkua poválečné období, kdy zároveň došlo k jeho růstu v důsledku reemigrací z Bulharska (jihomoravské sbory)a vnitrostátních migrací. Snaha nacistických úřadůo jejich organizační spojení s baptisty (Bratrskou jednotou Chelčického) po vzoru říšského Svazu křesťanů svobodných církví, nebyla dovedena do konce,s výjimkou odstoupených Sudeta pozdějii Těšínska. Velký vliv na bratrskou misii, organizaci jednotlivých sborůi jejich kontinuitu v období církevního zákazu měly výrazné osobnosti, z nichž lze připomenout alespoň Josefa Mrózka na Těšínsku nebo Jana Zemana (1906–1969) v Brně; později obdobně působili třeba Karel Koříneka Josef Kurzv Praze, Ján Ostrolucký (*1932) v Ostravě nebo Petr Zemanv Brně. |
− | Vzhledem ke své nestandardní organizační struktuře, respektive neochotě změnit ji, nebyli ovšem otevření bratří přijati mezi státem uznané církve podle církevních zákonů z roku 1949. Sbory proto byly zrušeny, |
+ | Vzhledem ke své nestandardní organizační struktuře, respektive neochotě změnit ji, nebyli ovšem otevření bratří přijati mezi státem uznané církve podle církevních zákonů z roku 1949. Sbory proto byly zrušeny,a pokud vlastnily nějaký majetek, tak byl zabaven. V některých případech to znamenalo zánik sboru, jinde se členové sborů fakticky (dočasně) skryli pod hlavičku státem uznaných církví, především Bratrské jednoty baptistůa Jednoty českobratrské (dnešní Církve bratrské). Několik vůdčích představitelů sborů bylo vězněno. K opětovnému povolení došlo v roce 1956 pod názvem Sbory věřících v Krista, následujícího roku byl zastřešující úřední název změněn na Křesťanské sbory. Po zániku československé federace se od církve oddělily slovenské sbory, které vytvořily samostatnou zastřešující organizaci. |
− | Ve dvacátých letech 20. století vzniklo působením Karla Lopaty rovněž české společenství uzavřených bratří s centrem v |
+ | Ve dvacátých letech 20. století vzniklo působením Karla Lopaty rovněž české společenství uzavřených bratří s centrem v Pardubicícha okolí. Společenství přetrvalo nacistickýi komunistický režima je aktivníi v současnosti. Vzhledem k charakteru této náboženské skupiny, která klade důraz na minimalizaci kontaktů se „světem“, je ovšem obtížné podat další informaceo jejich charakterua početnosti. Religionista Zdeněk Vojtíšek odhaduje počet členů na dvě stě až tři sta. Následující informace jsou věnovány pouze otevřeným bratřím (Křesťanským sborům). |
== Organizace církve == |
== Organizace církve == |
||
− | Křesťanské sbory se organizují na kongregacionistickém principu, jsou tedy tvořeny nezávislými místními sbory, jejichž |
+ | Křesťanské sbory se organizují na kongregacionistickém principu, jsou tedy tvořeny nezávislými místními sbory, jejichž organizacea nezřídkai věroučné důrazya podoba bohoslužeb se mohou značně lišit. Na změnách se radí sborové shromáždění, které musí dosáhnout jednomyslnosti. Samostatnost jednotlivých sborů, která je základní charakteristikou bratrského hnutí, vylučuje vytváření pevných denominačních struktura jinou než neformálnía příležitostnou mezinárodní spolupráci. Na národní úrovni je nadsborová organizace jen minimální: například jednotlivé české Křesťanské sbory vysílají své zástupce do tzv. shromáždění starších, které ovšem nezasahuje do záležitostí jednotlivých sborů. Shromáždění starších volí na dobu tří let tzv. mezisborovou radu jako svůj výkonný orgán. |
− | Členové sboru by se měli vzájemně dobře znát, nebo by je měli znát alespoň sboroví starší, jednotlivé sbory proto jsou |
+ | Členové sboru by se měli vzájemně dobře znát, nebo by je měli znát alespoň sboroví starší, jednotlivé sbory proto jsou maléa časově velice variabilní. Často jsou tvořené na příbuzenském základě, ke změnám dochází v důsledku stěhování ale také různými secesemia náboženským hledáním věřících. Kázání zajišťují mužští členové daného sboru, obvykle několik při každé bohoslužbě, protože společenství nemá žádné ordinované duchovní. |
− | Legalizace v období vlády komunistického režimu si vynutila přísnější organizaci. Malý počet sborů (3 v českých zemích) vedl ke vzniku tzv. poboček (na úrovni kazatelských stanic), které se později osamostatnily. Každý sbor nebo pobočku přitom reprezentovali nejméně dva sboroví starší, ve čtyřletých intervalech se scházela celorepubliková národní konference, která volila radu |
+ | Legalizace v období vlády komunistického režimu si vynutila přísnější organizaci. Malý počet sborů (3 v českých zemích) vedl ke vzniku tzv. poboček (na úrovni kazatelských stanic), které se později osamostatnily. Každý sbor nebo pobočku přitom reprezentovali nejméně dva sboroví starší, ve čtyřletých intervalech se scházela celorepubliková národní konference, která volila radu staršícha její dva oficiální představitele (po roce 1968 odděleně pro českoua slovenskou část federace). Tato organizační struktura přitom zůstala zachována do současnosti, v současnosti se církev dělí na geografické oblasti Čech, jižní Moravya severní Moravy se Slezskem. |
Hospodaření církve se děje na úrovni jednotlivých sborů, je přitom založeno na dobrovolných darech věřících. Křesťanské sbory nepřijímaly státní příspěvky na provoz ani v období vlády komunistického režimu. |
Hospodaření církve se děje na úrovni jednotlivých sborů, je přitom založeno na dobrovolných darech věřících. Křesťanské sbory nepřijímaly státní příspěvky na provoz ani v období vlády komunistického režimu. |
||
Řádek 76: | Řádek 76: | ||
=== Církevní sbory === |
=== Církevní sbory === |
||
− | Církevní statistika počtu sborů zahrnuje |
+ | Církevní statistika počtu sborů zahrnuje sborya shromáždění. Sborem je obvykle míněno místo, kde jsou alespoň dva bratři starší; místo, kde se schází jen jeden starší, se považuje za shromáždění – pro duchovní práci jednotlivého sboru či shromáždění však takové označení není důležité. |
{| class="wikitable" style="border-collapse:collapse" |
{| class="wikitable" style="border-collapse:collapse" |
||
Řádek 121: | Řádek 121: | ||
=== Církevní zařízení === |
=== Církevní zařízení === |
||
− | Misijní orientace otevřených bratří se v některých případech projevovala také prostřednictvím evangelizačních časopisů, které představitelé církve (resp. jednotlivých sborů) vydávali. Prvním takovým časopisem byl měsíčník ''Ze slov |
+ | Misijní orientace otevřených bratří se v některých případech projevovala také prostřednictvím evangelizačních časopisů, které představitelé církve (resp. jednotlivých sborů) vydávali. Prvním takovým časopisem byl měsíčník ''Ze slov pravdya lásky'' s podtitulem „listk budování sborů církve Páněa pěstování duchovního života“, vydávaný F. J. Křesinou v letech 1912–41a 1945–48. Jan Zeman v Brně v letech 1936–40 vydával ''Křesťanskou ročenku'', Richard Meitner časopis ''Olivnice'' (1945–48). Další časopisy, které měly spíše povahu sborových věstníků, vydávaly pro své členy některé sbory – podobně je tomui dnes. V roce 1969 bylo Křesťanským sborům povoleno vydávat dvouměsíčník ''Živá slova'', který byl v roce 1993 nahrazen dodnes vycházejícím čtvrtletníkem ''Živé slovo''; jako šéfredaktoři se vystřídali K. Kořínek, J. Ostrolucký, T. Palaa dnes jím je J. Andrýsek. Od roku 1998 vychází také časopis ''Volání uprostřed noci'', nezávisle vychází rovněž čtvrtletník ''Ethos'', česká mutace švýcarského vydavatelství Schwengeler Verlag. |
− | Celocírkevní nakladatelství vzniklo teprve v roce 1990, zprvu jako Vydavatelství Křesťanských sborů, později s názvem A-Alef (do roku 2011). Vedoucím nakladatelství, které vydávalo především spirituální |
+ | Celocírkevní nakladatelství vzniklo teprve v roce 1990, zprvu jako Vydavatelství Křesťanských sborů, později s názvem A-Alef (do roku 2011). Vedoucím nakladatelství, které vydávalo především spirituální literaturua časopis ''Živé slovo'', byl Ján Ostrolucký,a jeho sídlem sbor Ostrava – Kunčičky. Nakladatelství přitom sloužiloi slovenské církvi. Po zániku nakladatelství A-Alef sbor v Kunčičkách provozuje vlastní nakladatelství. |
− | Mládež z Křesťanských sborů začala navštěvovat soukromý objekt v osadě |
+ | Mládež z Křesťanských sborů začala navštěvovat soukromý objekt v osadě Nivyu Vsetína v roce 1969,o tři roky později tam církev získala vlastní rekreační domek, který sloužil pobytům mládeže nebo několika rodin z určitého sborua celocírkevním akcím. V roce 1996 byla na jeho místě postavena rekreační chalupa se shodným určením. |
=== Počet věřících === |
=== Počet věřících === |
||
− | Křesťanské sbory své členy oficiálně neevidují, proto nejsou církevní statistiky dostupné. Údaje ze sčítání lidu jsou dostupné pouze za období po roce 1989, protože v období starších sčítání společenství buď nemělo status církve, nebo nebylo legální (do |
+ | Křesťanské sbory své členy oficiálně neevidují, proto nejsou církevní statistiky dostupné. Údaje ze sčítání lidu jsou dostupné pouze za období po roce 1989, protože v období starších sčítání společenství buď nemělo status církve, nebo nebylo legální (do censuv roce 1950 včetně)a následná sčítání lidu religiozitu neregistrovala. |
{| class="wikitable" style="border-collapse:collapse" |
{| class="wikitable" style="border-collapse:collapse" |
||
Řádek 173: | Řádek 173: | ||
Jaromír ANDRÝSEK (ed.): ''Sto let Bratrského hnutí v Českých zemích (1909–2009)''. Infinitiart, Český Těšín 2009.<br /> |
Jaromír ANDRÝSEK (ed.): ''Sto let Bratrského hnutí v Českých zemích (1909–2009)''. Infinitiart, Český Těšín 2009.<br /> |
||
Pavel HANYCH: „Skutečně uzavření.“ ''Dingir'' 9, 2006, 4, s. 120–121.<br /> |
Pavel HANYCH: „Skutečně uzavření.“ ''Dingir'' 9, 2006, 4, s. 120–121.<br /> |
||
− | L. P. KŘESINA: ''Charismata. Výklad novozákonního |
+ | L. P. KŘESINA: ''Charismata. Výklad novozákonního zjevenío duchovních darech''. Praha 2000.<br /> |
− | Zdeněk R. NEŠPOR – Martina HORNOFOVÁ – Marek JAKOUBEK: „Čeští |
+ | Zdeněk R. NEŠPOR – Martina HORNOFOVÁ – Marek JAKOUBEK: „Čeští nekatolíciv rumunském Banátua v Bulharsku. Část čtvrtá: Religiozita reemigrantů.“ ''Lidé města, Revue pro etnologii, antropologiia etologii komunikace'' 8/2002, s. 85–104.<br /> |
− | Tomáš PALA – Ján HUDEC (eds.): ''Cestou |
+ | Tomáš PALA – Ján HUDEC (eds.): ''Cestou pravdya lásky''. A-Alef, Ostrava 1998.<br /> |
Arend REMMERS: ''Gedenket eurer Führer. Lebensbilder einiger treuer Männer Gottes''. Christliche Schriftenverbreitung, Hückeswagen 1995.<br /> |
Arend REMMERS: ''Gedenket eurer Führer. Lebensbilder einiger treuer Männer Gottes''. Christliche Schriftenverbreitung, Hückeswagen 1995.<br /> |
||
Pavel ŠÍMA: „Uzavřená církev.“ ''Dingir'' 5, 2002, 1, s. 6–8.<br /> |
Pavel ŠÍMA: „Uzavřená církev.“ ''Dingir'' 5, 2002, 1, s. 6–8.<br /> |
Verze z 6. 10. 2020, 00:46
Křesťanské sbory
Křesťanské sbory jsouu nás nejvýraznějším reprezentantem tzv. bratrského hnutí, někdy zvaného také hnutí plymouthských bratří,a v něm patří k větvi nazývané „otevření bratří“. Věroučně se tyto sbory řadí k evangelikálnímu protestantismu. Volné společenství Křesťanských sborů se tradičně zdráhá vnímat samo sebe jako denominacia zdůrazňuje samostatnost jednotlivých sborůa jejich pouze dobrovolné zapojení do vzájemné spolupráce. Tato nábožensky podmíněná nízká míra organizace byla důvodem, proč se komunistický režim zprvu zdráhal uznat Křesťanské sbory jako církeva proč k jejich státnímu uznání došlo teprve v roce 1956. Od té doby Křesťanské sbory požívají výhod státního uznání, odmítají však státní dotace na provoz. V českých zemích je činnái druhá větev bratrského hnutí, nazývaná „exkluzivní bratří“, „uzavření bratří“, popřípadě „darbisté“ (někdy také psáno chybně „darbysté“). Jejich působení je ovšem mimo jakékoli veřejné struktury.
Historie bratrského hnutí
Podobně jako metodismus vznikloi bratrské hnutív prostředí anglikánské církve na základě touhy po hlubší zbožnosti.A podobně jako první metodistéi tito anglikáni, kteří také prožili „obráceník Bohu“, vytvářelio sto let později skupinky za účelem společného studia Biblea modliteb. Jedna z těchto skupin se roku 1825 pod vedením právníka Johna Gifforda Belleta (1795–1864) začala scházet v Dublinu. Následujícího roku se k ní připojil zubní lékař Anthony Norris Groves (1795–1853), který se do Dublinu přistěhoval, aby se stal anglikánským misionářem, ale později se stal prvním misionářem bratrského hnutí. S dublinskou skupinkou se roku 1827 seznámil také John Nelson Darby (1800–1882), irský aristokrata právník, který toužil po duchovním povolánía navzdory přání rodiny od roku 1825 působil jako duchovní irské anglikánské církve,a to v hrabství Wicklow jižně od Dublinu. Bellet, Groves, Darbya další byli zpočátku součástí neformálního obrodného hnutía účastnili se například „biblických konferencí“, které ve svém sídle pořádala vikomtesa z Powerscourtu (Theodosia Anne Howardová, 1800–1836). Darby se postupně stal v Belletově skupině předním znalcem Biblea spolu s dalšími formuloval několik specifických zásad, které se později staly pro bratrské hnutí typické.
Nejdůležitější z nich vycházela ze slov Bibleo tom, že všichni věřící jsou kněžími,a rušila proto obvyklé dělení příslušníků církve na duchovnía laiky. Výrazem zrušení kněžského úřadu se stalo „lámání chleba“ („Památka Páně“, tedy eucharistie či Večeře Páně), při němž si kruh „bratrůa sester“ vzájemně podává chléba víno. Dalším výrazným znakem vznikajícího hnutí byla snaha překonat rozdělení křesťanů do denominací tím, co „bratří“ chápali jako návrat k jednoduché zvěsti evangelia, oproštěné od zvyklostí, které se vyvinuly v církevních institucích. Měli za to, že se k nim při Pánově památce může připojit jakýkoli „znovuzrozený“ křesťan, který je ochoten dát stranou svou denominační příslušnosta z ní vyplývající věroučnáa liturgická specifika. Proto se sami vyhýbali všemu, co by připomínalo denominaci, především jakémukoli názvu svého společenství,a říkali si prostě „bratři“ či „bratřia sestry“.
Vliv dublinského společenství se postupně šířil. Roku 1829 Groves začal misijní působení v Bagdádua držel se přitom zásady, že misionář má důvěřovat pouze Bohua při zajišťování prostředků se spolehnout jen na své modlitby. V brožuře Křesťanská zbožnost vydané již roku 1825 vyjadřoval přesvědčení, že Ježíšova slova (včetně těch, která přikazují rozdat majetek chudým) mají být vztažena na Ježíšovy učedníky ve všech časecha kulturách. Od roku 1833 byl po dvacet let misionářem v Indii.
Také Darby působil misijně. Roku 1832 ukončil své duchovenské působení v anglikánské církvia jako velmi přesvědčivýa oblíbený řečník se nadále věnoval návštěvám podobných společenství, jako bylo to dublinské, popřípadě taková místní společenství pomáhal zakládat. Ovlivnil taki ta neformální společenství, která na něm původně nebyla závislá, jako například již dříve založené společenství v jihoanglickém Plymouthu. Podle něj se dokonce začalo vznikající hnutí nazývat „plymouthští bratři“. Od roku 1837 Darby konal misiii mimo Velkou Británii, nejprve ve Švýcarskua Franciia pozdějii v dalších zemích.
Vedle rozsáhlé misijní činnosti rozvinulo bratrské hnutíi sociální práci. Nejznámější bylo působení Němce Georga Müllera (1805–1898), inspirovaného v době studií v Halle tamním sociálně aktivním pietismem. Namísto zahraniční misie, na niž se připravoval v Anglii, se roku 1832 rozhodl stát se bratrským kazatelem v Bristolua tam také roku 1834 založil první z mnoha biblickýcha misijních škola o dva roky pozdějii sirotčinec. Jako „bristolský otec sirotků“ se stal velmi známou osobností. Řadu následovníků hlavně mezi evangelikály nalezly jeho „principy víry“, na jejichž základě udržoval v chodu množství vzdělávacícha sociálních institucí. Podobně jako Grovesa další bratři věřil, že pokud člověk v modlitbě předloží Bohu naléhavé potřeby, Bůh tyto potřeby naplní. Je k tomu nutné dodržovat několik principů – například nezadlužovat se či nežádato peníze přímo.
Bristolského sboru Bethesda, v němž Müller působil, se týkala poslední fáze sporu, který roku 1848 bratrské hnutí rozdělil. Spor se nejprve odehrávalv bratrském sboru v Plymouthua jeho podstatou byl rozdílný postoj „bratří“k „opravdovým věřícím“ z jiných církví. Bratrské hnutí od počátku odmítalo členění křesťanstva na denominace, ale bylo otevřené k jejich jednotlivým členům. Patrně pod vlivem rostoucího tlaku především ze strany anglikánské církve ale John Nelson Darby začal trvat na tom, že bratrských shromáždění se může účastnit jenom ten, kdo se své denominace výslovně zřekne. Tímto postojema také jinými názory se Darby dostal do sporus vůdčí osobností plymouthského sboru Benjaminem Willsem Newtonem (1807–1899). Roku 1845 proto v Plymouthu vytvořil se svými stoupenci nový bratrský sbora původní sbor označil za vyloučený z bratrského společenství. Když se pak dva členové tohoto vyloučeného sboru účastnili Pánovy památky v bristolské Bethesdě, Darby prohlásil, že vyloučena jei Bethesdaa každý, kdo by s ní udržoval styky.
Po „bethesdském sporu“ bratrské hnutí působí ve dvou větvích. Jednu tvoří tzv. exkluzivní (česky též výluční či uzavření) bratří, kteří se přiklonili k Darbymua přísně se vymezují vůči všem jiným křesťanům. Druhou větví jsou tzv. otevření bratři, kteří chtějí nadále demonstrovat jednotu s jinými „opravdovými věřícími“,i když přicházejí z některé z denominací. Mezi otevřenými bratry se prvními autoritami stali A. N. Grovesa Georg Müller. Obě větve konaly nadále misii samostatněa v řadě zemí – včetně českých zemí – působí vedle sebe. Na několika jiných místech světa se exkluzivnía otevřené sbory v průběhu let k sobě zase přiblížily. Počet sborů darbistůa jejich rozšíření je ovšem ve srovnání s otevřenými bratry mnohem menší.
Jazykově mimořádně nadaný John Nelson Darby byl také úspěšným misionářema plodným spisovatelem traktátů, výkladů Biblea příruček na duchovní témata. Pro své pojetí Bible jako neomylnéhoa bezchybného záznamu slov samotného Boha získal stovky nadšených evangelikálních kazatelů především ve Spojených státech, kam v letech 1866–74 šestkrát cestoval. Tito kazatelé se sice obvykle nepřipojili ke společenství exkluzivních bratří, ale Darbyho pojetí Biblea jeho propracované učenío dispenzacích (obdobích) v náboženských dějinách lidstva rozšířili mezi miliony amerických evangelikálů. Darbyho učení se tak několik desetiletí po jeho smrti stalo základní silou vznikajícího amerického protestantského fundamentalismua zůstalo vlivné doposud (nejen ve Spojených státech), aniž by ovšem bylo obvykle spojováno s Darbyho jménem.
Misijní úspěch mělo bratrské hnutíi v Německu,a to – podobně jako ve Spojených státech – v obou svých větvích. První bratrský sbor vznikl již roku 1843 ve Stuttgartu díky návštěvě Georga Müllera. Uzavření bratří vytvořili první sbor roku 1853 v Elberfeldu (dnešní Wuppertal ve stejnojmenném údolí), kde působila výrazná osobnost Carla F. W. Brockhause (1822–1899), Darbyho přítelea spolupřekladatele Bible. Němečtí exkluzivní bratři měli méně rozporůs otevřenými bratřímia netrpěli ani štěpením. To se jinde ve světě stalo pro exkluzivní bratry výrazným problémem, přičemž příčinou štěpení obvykle byl nekompromisní požadavek na naprosté oddělení od toho, co určitá část společenství označila za zlé. Kvůli štěpením snad až do dvanácti vzájemně se proti sobě vymezujících skupina také kvůli mravním skandálům, které v sedmdesátých letech 20. století postihly největší z nich, není možné v současnosti předpokládat, že by větev exkluzivních bratří rostla. Spodní hranice jejich počtu ve světě byla odhadnuta na pouhých asi 27 tisíc. Některé bratrské sbory ovšem odmítají své příslušníky sčítata sdělovat jejich počet.
Otevření bratří se naproti tomu věnují daleko více misii než horlivé snaze oddělit se od zlého. V současnosti je možné nalézt asi 20 tisíc sborů otevřených bratří na všech osídlených kontinentech. V některých zemích (Angola, Čad, Zambie, Indie, Brazílie) je počet příslušníků bratrského hnutí relativně významný. Odhady jejich celosvětového počtu kolísají mezi jedníma jedníma půl milionem. K otevřeným bratřím patříi jeden z nejznámějších evangelistů posledních desetiletí, Argentinec Luis Palau (*1934). Také české Křesťanské sbory jsou součástí světového neformálního společenství otevřených bratří. Otevřených bratrských společenství se také primárně týká následující výklad, ačkoli na několika místech okrajově zmiňuje sbory exkluzivních bratří.
Religionistická charakteristika bratrského hnutí
Bratrské hnutí si po celou dobu své existence zachovaloa v něčemi prohloubilo étos evangelikalismuz období jeho rozmachu na evropském kontinentě v 19. století: důraz na obrácenía znovuzrození jako počátek opravdového křesťanova života, vytváření úzkého, „bratrského“ společenství, intenzivní misijní působenía hlavně úctu ke křesťanskému Písmu (Bibli) jako k normě osobního životai církevního společenství. Vztah k Bibli je ovšem také základem specifických prvků vírya duchovní praxe, které příslušníky bratrského hnutí od ostatních evangelikálů odlišují.
Bible je v bratrském hnutí pojímána jako bezchybný zápis neomylných božích výroků. Tyto výroky mají být chápány zdravým rozumem tak, jak jsou doslova zapsány. Bible jako „živé boží slovo“ má tak v bratrském hnutí bezvýhradnou autoritu jako jedinýa zároveň plně dostačující zdroj pro žité křesťanství. Z tohoto vztahu k Bibli vyplývá ostražitost bratří před teologickým myšlením, které bratří považují za spekulativnía spíše zatemňující „biblické pravdy“ než je osvětlující. Bratrské hnutí sice vytváří množství vzdělávacích zařízení, ale jedná seo biblická učilištěa semináře bez ambicí sledovat vývoj soudobého teologického myšlení. Teologie bratrského hnutí proto také není systematicky uspořádánaa podání jednotlivých vůdčích osobností se tak od sebe mohou mírně lišit. Ze stejného důvodu bratrské hnutí nemá ani žádnou vlastní formulaci vyznání víry (konfesi), zato ale vytvořilo několik vlastních překladů Bible do národních jazyků (nejznámějším příkladem je tzv. elberfeldská Bible – německý, co nejvíce doslovný překlad).
Vztah bratrského hnutí k Bibli má ale ještě jeden,a dokonce daleko podstatnější důsledek: bratří mají za to, že prosté „biblické pravdy“ bez historických, konfesních, liturgických či teologických „nánosů“ mohou opravdové, znovuzrozené křesťany sjednotit v jednoduchéma správném způsobu křesťanského života. Takoví křesťané, oproštění od zátěže tradice, tvoří podle jejich přesvědčení pravou, neinstituční církev, která stojí v protikladuk denominační rozrůzněnosti nepravého křesťanstva. Výrazem této jednoty je společné „lámání chleba“, při němž se obzvláště projevuje víra bratří, že všichni věřící jsou kněžími, kteří mají přímý přístup k Bohu. Sbor těch křesťanů, kteří se sjednocují při „památce Páně“, je zcela samostatnoua plně dostačující jednotkou. Nepotřebuje proto pevný svazek s jinými sbory tak, že by společně vytvořily další denominaci. Tomu se celé bratrské hnutí vehementně brání. Spolupráce mezi otevřenými bratrskými sbory je proto obvykle pouze volnáa omezená na určitý účel (pořádání vzdělávacích konferencí, misijní akce, návštěva bratří ke službě Božím slovem apod.), zatímco sbory exkluzivních bratří jsou sice také naprosto samostatné, ale neveřejný, až skrytý charakter jejich působení je zpravidla nutí k užšímu vzájemnému propojení.
Překážkou jednoty křesťanů jsou tedy v očích bratrského hnutí tradice jednotlivých křesťanských denominací, které zacházejí za prosté pravdy Písma,a tím je oslabují, pokud ne přímo popírají. Optikou doslovného výkladu Bible tak bratří spatřují všechny církevní instituce jako nedostatečné. Kritizují instituční církev v jejích dějinách už od konstantinovské doby,a to hlavně kvůli sepětí se státní mocía kvůli rozdělení křesťanstva na duchovnía laiky. Zvláště trpkou kritikou stíhá bratrské hnutí římskokatolickou církev jako hlavní uchovatelku tradic, které jsou pouze volně spojeny s biblickými výroky, nebo na ně dokonce ani nenavazují. V bratrském hnutí jsou naopak ceněna křesťanská nekonformnía disidentská hnutía především myšlenky reformace (zvláště přesvědčenío tzv. všeobecném kněžství všech křesťanů)a impulsy evangelikalismu. V míře kritiky církevních institucí se od sebe jednotlivé sbory bratrského hnutí liší: obzvlášť silná je ve větvi exkluzivních bratřía vede až k separatismu na základě slov Nového zákona: „Vyjděte z jejich středua oddělte se“ (2K 6,17).
Kritika denominací vede bratrské sbory k velké ostražitosti před tím, aby samy měly charakteristiky denominace. Odmítají proto specifické názvya hovořío sobě co nejobecněji jakoo „svobodných bratrech“, „křesťanských shromážděních“ nebo „sborech věřících v Krista“. K přijetí určitého názvu – např.u nás „Křesťanské sbory“ – je vede jen nutnost vstupovat do vztahu s institucemi státu. Také shromažďovací prostory bývají označeny jen nenápadně jako „modlitebny“, „sály“, „síně evangelia“, „kaple Bible“a podobně. Jak již bylo řečeno, bratrské sbory nemají společnou konfesi ani organizaci, nejmenují vedoucí ani nevydávají pravidla víry ani závazné biblické výklady; ostatně – tiskoviny jsou v bratrském hnutí publikovány obvykle soukromými nakladateli. Také protikladné výrazy „otevření“a „exkluzivní“ bratři je spíše vnějším označením, byť ho otevření bratří často sami používají, když se chtějí od exkluzivních bratří (darbistů) odlišit.
Velmi důležitým tématem duchovního života příslušníků bratrského hnutí je také Kristův blízký druhý příchoda vznik tisíciletého božího království. Blízkost těchto dějů pociťoval už John N. Darby na samém počátku svého působenía pokoušel se proto oddělit „pravé křesťany“ od „církve v troskách“ (jak nazýval křesťanstvov jednotlivých denominacích), aby očištěni vyšli vstříc Kristu při jeho druhém příchodu. Eschatologická očekávání jsou ovšem v bratrském hnutí velmi živái v současnostia různé společenské procesya světové události jsou běžně interpretovány jako „znamení času konce“. Jedinečnou roli v událostech bezprostředně předcházejících Kristovu druhému příchodu bratří přisuzují židůma státu Izrael. Zvláštní role židů v eschatologii bratrského hnutí přitom vyplývá z Darbyho pojetí náboženských dějin lidstva. Darby byl přesvědčen, že na základě studia Bible je možné rozlišit sedm období, v nichž Bůh jednal s lidstvem vždy určitým specifickým způsobem. Darbyho učenío těchto sedmi dispenzacích má několik variant, ale zhruba je možné říci, že první období (věk nevinnosti) skončilo vyhnáním Adamaa Evy z ráje, druhé období (věk svědomí) skončilo potopou, třetí období (věk lidské vlády) skončilo babylonským zmatením jazyků, čtvrté období (věk zaslíbení) skončilo egyptským zajetím židovského národa, páté období (věk zákona) skončilo Ježíšovým ukřižováním, šesté období (věk milosti) právě probíháa skončí druhým příchodem Kristaa sedmé období (věk království) skončí po tisíci letech vzkříšením všech mrtvýcha posledním soudem. V šestém, současném období Bůh jedná odděleně se židya s křesťany, ale na konci tohoto období se jejich dějinné cesty spojí, když Židé obnoví vládu nad celou „zaslíbenou zemí“a přijmou Ježíše jako mesiáše. Křesťanská periodizace „dějin spásy“ ani podpora návratu židů do „zaslíbené země“ nejsou Darbyho originální myšlenky. Nově ale Darby odůvodnil dispenzační schéma množstvím vzájemně se podporujících výroků Biblea vnesl do tohoto schématu myšlenku tzv. vytržení svatých. Podle tohoto očekávání mají být praví křesťané na konci šesté dispenzace „vytrženi“ na nebesa, aby se zde setkali s Kristema vyhnuli se velkému soužení, jemuž má být na 1 260 dnů vystavena Země pod vládou antikrista. Po této době má být antikrist poražen Kristovým vojskem v bitvěu Armageddonua má nastat – jako sedmáa poslední dispenzace – tisícileté boží království.
Na rozdíl od jiných evangelikálních společenství obsahují bratrské bohoslužby eucharistii (večeři Páně) každou neděli. „Lámání chleba“, při němž si věřící vzájemně podávají chléba víno na „památku Páně“, tvoří jejich první část. Slavnost „lámání chleba“ doprovází zpěv duchovních písní (dříve obvykle bez doprovodu hudebních nástrojů)a peněžní sbírka. Druhou částí bohoslužby je kázání jednohoz bratří, k němuž se vlastní promluvou pak může připojit kterýkoli z dalších přítomných pokřtěných mužů. Ženy se na základě některých výroků z novozákonních apoštolských listů na kázání ani na biblickém vyučování nepodílejía při společných modlitbách se nemodlí nahlas. Při bohoslužbě jsou jejich vlasy zakryty šátkem. Dospělí konvertité, kteří sev bratrském sboru chtějí účastnit „lámání chleba“, jsou pokřtěni ponořením na základě osobního vyznání víry. Křest podstupujíi ti, kdo byli již dříve pokřtěni v některé z křesťanských denominací jiným způsobem.
Odpovědnost za jednotlivé sbory mají tzv. bratři starší, tedy skupina mužů, které podle bratrského chápání Duch svatý vystrojil duchovními darya jejichž vedoucí role je potvrzena sborovým shromážděním. Na základě slov, která evangelia připisují Ježíši Nazaretskému: „jeden je mistr váš, vy všichni jste bratří“, jsou odmítány všechny církevní úřady,a bratr starší tak nemá být nadřazen ostatním příslušníkům sborového společenství. Podobně ani tzv. „uvolnění bratři“, které zvláště větší sbory zaměstnávají v některé oblasti působení, nejsou považováni za duchovnía sbory neřídí. Bratrům starším mohou pomáhat určení diakoni, někdy též diakonky. Stejně jako duchovenské úřady jsou v bratrském hnutí odmítányi církevní řády. Jsou ale uplatňována kázeňská opatření,a to na základě věroučnýcha morálních zásad Bible.
Bratrské hnutí je sice nenápadnou, ale vlivnou součástí evangelikalismu. Vliv, který je zcela neúměrný počtu jeho příslušníků, měloa dosud má především díky Darbyho dispenzacionalismu. Toto učení tvoří základ tzv. premilenialismu, nejrozšířenější evangelikální eschatologické koncepce, která očekává stálé zhoršování společenských podmínek ažk rozpoutání světového apokalyptického zápasu, po němž teprve nastane boží království. Tuto koncepci událostí „posledního času“ převzali nejen ostatní konzervativní evangelikálové, alei příslušníci pentekostální, charismatickéa neocharismatické evangelikální vlny. Také díky nim se z Darbyho impulsu křesťanskému sionismu, který podporuje návrat židů do Palestinya existencii územní expanzi samostatného židovského státu, stala mocná duchovnía v důsledku též politická síla současnosti. Darby v čele dalších bratrských kazatelůa misionářů také prosazoval přesvědčenío verbální boží inspiraci Písmaa o nutnosti jeho doslovného výkladu. Tím, že pro svá přesvědčení bratři získali významné americké evangelisty Dwighta L. Moodyho (1837–1899)a Henryho A. (Harryho) Ironsidea (1876–1951)a autora Scofieldovy bible s poznámkami Cyruse I. Scofielda (1843–1921), měli velký,a možná až rozhodující podíl na vznikua úspěchu fundamentalistického hnutí. Mezi „fundamenty“ víry konzervativních evangelikálů byl samozřejmě zařazeni dispenzacionální premilenialismus.
V rámci konzervativního evangelikalismu má bratrské hnutí patrně nejblíže tzv. učednickému hnutí, zvanému též hnutí obnovy. Sdílí s ním přesvědčení, že základem křesťanské jednoty je odmítnutí denominací. Sbory učednického hnutí proto – stejně jako bratrské sbory – odmítají veškerá označenía nazývají se pouze „bratrya sestrami“ nebo „křesťany“. Podobně jako bratří také učedníci prosazují kongregacionalismus (samostatnosta dostatečnost místních sborů), odmítají duchovenské úřady, slaví eucharistii každý týden, mají Bibli jako jediný základ křesťanského života, rezervovaně přistupují k používání hudebních nástrojů při bohoslužbě (protože není zmíněno v Novém zákoně)a podobně. Vliv bratrskéhoa učednického způsobu bohoslužby na celé evangelikální hnutí je možné nacházet v současné tendenci k aktivní participaci více křesťanů při vedení bohoslužeba k pluralitnímu vedení sborů. Také příklada „principy víry“ A. N. Grovesea Georga Müllera našly ohlas daleko za hranicemi bratrského hnutí. Byl jimi inspirováni významný britský evangelikální misionář James Hudson Taylor (1832–1905), který v Číně roku 1865 založil misijní organizacia vychoval první čínské misionáře. Nepřímý vliv bratrského hnutí na čínský evangelikalismus je tak patrný například v hnutí místních církví, které založil Ni To-šeng, známý jako Watchman Nee (1903–1972). Ačkoli je současná situace rychle rostoucího čínského evangelikalismu nepřehledná, pokračovatelé hnutí místních církví v něm hrají nepochybně jednu z hlavních rolí. Vliv otevřených bratří na evangelikalismus také dobře dokumentuje významné postavení Fredericka F. Bruceho (1910–1991), autora mnoha komentářů k Biblia dalších knih, mezi evangelikálními teology.
Bratrské hnutí je součástí konzervativního evangelikalismu v celém jeho spektru. Menší větev exkluzivních bratří má mezi fundamentalistickými evangelikály nejvíce konzervativní postojea například spolu s fundamentalistickými baptisty nebo svědky Jehovovými se pokoušejí zcela separovat nejen od denominací, alei od společenskýcha kulturních vlivů: nedoporučují televizi, neslaví svátky (ani tradiční křesťanské), neúčastní se veřejného životaa podobně. Naopak otevření bratři se běžně stávají členy evangelikálních paracírkevních organizací (sdružení jednotlivých evangelikálů zaměřená na jednu činnost, zpravidla misijní či sociální),a některé sbory otevřených bratří – včetně českých Křesťanských sborů – jsou dokonce blízko novým evangelikálům.
Plymouthští bratří v českých zemích
Misie německých otevřených bratří působila v českých zemích již od počátku 20. století, mezi Čechyi českými Němci. Nejvýznamnějším organizátorem byl přitom dřívější člen svobodné reformované církve František Jan Křesina (1881–1962), sídlící od roku 1909 na jihovýchodní Moravě, od roku 1912 v Prazea od roku 1914v Plzni. Misijní působení F. J. Křesinya několika dalších v meziválečném období vedlo především do střednícha severozápadních Čech, na Brněnskoa Ostravsko. Ve Slezsku přitom bylo možné navázat na starší probuzenecké hnutí v rámci evangelické církve, formované prostřednictvím Křesťanské společnosti (založena 1907)a Svazu rozhodných křesťanů (založen 1909)i dalších spolkůa skupin (např. protialkoholní hnutí Modrý kříž). Zatímco většina členů těchto společenství zůstala v mateřské církvi, někteří se připojili k pozdějším Křesťanským sborům, stejně jako někteří členové dalších nonkonformistických církví (svobodní reformovaní, baptisté aj.) nebo konvertité z řad většinového, formálně římskokatolického prostředí.
Vzniklo tak několik samostatných sborů hlásících se k označení „sbory věřících“, „bratrské sbory“, „dítky boží“, „bezkonfesní křesťané“a podobně. Pokud vůbec došlo k oficiální institucionalizaci, měly tyto sbory charakter místních spolků. V této podobě hnutí otevřených bratří přečkalo druhou světovou válkua poválečné období, kdy zároveň došlo k jeho růstu v důsledku reemigrací z Bulharska (jihomoravské sbory)a vnitrostátních migrací. Snaha nacistických úřadůo jejich organizační spojení s baptisty (Bratrskou jednotou Chelčického) po vzoru říšského Svazu křesťanů svobodných církví, nebyla dovedena do konce,s výjimkou odstoupených Sudeta pozdějii Těšínska. Velký vliv na bratrskou misii, organizaci jednotlivých sborůi jejich kontinuitu v období církevního zákazu měly výrazné osobnosti, z nichž lze připomenout alespoň Josefa Mrózka na Těšínsku nebo Jana Zemana (1906–1969) v Brně; později obdobně působili třeba Karel Koříneka Josef Kurzv Praze, Ján Ostrolucký (*1932) v Ostravě nebo Petr Zemanv Brně.
Vzhledem ke své nestandardní organizační struktuře, respektive neochotě změnit ji, nebyli ovšem otevření bratří přijati mezi státem uznané církve podle církevních zákonů z roku 1949. Sbory proto byly zrušeny,a pokud vlastnily nějaký majetek, tak byl zabaven. V některých případech to znamenalo zánik sboru, jinde se členové sborů fakticky (dočasně) skryli pod hlavičku státem uznaných církví, především Bratrské jednoty baptistůa Jednoty českobratrské (dnešní Církve bratrské). Několik vůdčích představitelů sborů bylo vězněno. K opětovnému povolení došlo v roce 1956 pod názvem Sbory věřících v Krista, následujícího roku byl zastřešující úřední název změněn na Křesťanské sbory. Po zániku československé federace se od církve oddělily slovenské sbory, které vytvořily samostatnou zastřešující organizaci.
Ve dvacátých letech 20. století vzniklo působením Karla Lopaty rovněž české společenství uzavřených bratří s centrem v Pardubicícha okolí. Společenství přetrvalo nacistickýi komunistický režima je aktivníi v současnosti. Vzhledem k charakteru této náboženské skupiny, která klade důraz na minimalizaci kontaktů se „světem“, je ovšem obtížné podat další informaceo jejich charakterua početnosti. Religionista Zdeněk Vojtíšek odhaduje počet členů na dvě stě až tři sta. Následující informace jsou věnovány pouze otevřeným bratřím (Křesťanským sborům).
Organizace církve
Křesťanské sbory se organizují na kongregacionistickém principu, jsou tedy tvořeny nezávislými místními sbory, jejichž organizacea nezřídkai věroučné důrazya podoba bohoslužeb se mohou značně lišit. Na změnách se radí sborové shromáždění, které musí dosáhnout jednomyslnosti. Samostatnost jednotlivých sborů, která je základní charakteristikou bratrského hnutí, vylučuje vytváření pevných denominačních struktura jinou než neformálnía příležitostnou mezinárodní spolupráci. Na národní úrovni je nadsborová organizace jen minimální: například jednotlivé české Křesťanské sbory vysílají své zástupce do tzv. shromáždění starších, které ovšem nezasahuje do záležitostí jednotlivých sborů. Shromáždění starších volí na dobu tří let tzv. mezisborovou radu jako svůj výkonný orgán.
Členové sboru by se měli vzájemně dobře znát, nebo by je měli znát alespoň sboroví starší, jednotlivé sbory proto jsou maléa časově velice variabilní. Často jsou tvořené na příbuzenském základě, ke změnám dochází v důsledku stěhování ale také různými secesemia náboženským hledáním věřících. Kázání zajišťují mužští členové daného sboru, obvykle několik při každé bohoslužbě, protože společenství nemá žádné ordinované duchovní.
Legalizace v období vlády komunistického režimu si vynutila přísnější organizaci. Malý počet sborů (3 v českých zemích) vedl ke vzniku tzv. poboček (na úrovni kazatelských stanic), které se později osamostatnily. Každý sbor nebo pobočku přitom reprezentovali nejméně dva sboroví starší, ve čtyřletých intervalech se scházela celorepubliková národní konference, která volila radu staršícha její dva oficiální představitele (po roce 1968 odděleně pro českoua slovenskou část federace). Tato organizační struktura přitom zůstala zachována do současnosti, v současnosti se církev dělí na geografické oblasti Čech, jižní Moravya severní Moravy se Slezskem.
Hospodaření církve se děje na úrovni jednotlivých sborů, je přitom založeno na dobrovolných darech věřících. Křesťanské sbory nepřijímaly státní příspěvky na provoz ani v období vlády komunistického režimu.
Církevní sbory
Církevní statistika počtu sborů zahrnuje sborya shromáždění. Sborem je obvykle míněno místo, kde jsou alespoň dva bratři starší; místo, kde se schází jen jeden starší, se považuje za shromáždění – pro duchovní práci jednotlivého sboru či shromáždění však takové označení není důležité.
sbory | |
---|---|
1910 | 3 |
1920 | 7 |
1930 | 28 |
1940 | 48 |
1950 | 55 |
1960 | 48 |
1970 | 49 |
1980 | 52 |
1990 | 55 |
2000 | 51 |
2010 | 45 |
2020 | 45 |
Církevní zařízení
Misijní orientace otevřených bratří se v některých případech projevovala také prostřednictvím evangelizačních časopisů, které představitelé církve (resp. jednotlivých sborů) vydávali. Prvním takovým časopisem byl měsíčník Ze slov pravdya lásky s podtitulem „listk budování sborů církve Páněa pěstování duchovního života“, vydávaný F. J. Křesinou v letech 1912–41a 1945–48. Jan Zeman v Brně v letech 1936–40 vydával Křesťanskou ročenku, Richard Meitner časopis Olivnice (1945–48). Další časopisy, které měly spíše povahu sborových věstníků, vydávaly pro své členy některé sbory – podobně je tomui dnes. V roce 1969 bylo Křesťanským sborům povoleno vydávat dvouměsíčník Živá slova, který byl v roce 1993 nahrazen dodnes vycházejícím čtvrtletníkem Živé slovo; jako šéfredaktoři se vystřídali K. Kořínek, J. Ostrolucký, T. Palaa dnes jím je J. Andrýsek. Od roku 1998 vychází také časopis Volání uprostřed noci, nezávisle vychází rovněž čtvrtletník Ethos, česká mutace švýcarského vydavatelství Schwengeler Verlag.
Celocírkevní nakladatelství vzniklo teprve v roce 1990, zprvu jako Vydavatelství Křesťanských sborů, později s názvem A-Alef (do roku 2011). Vedoucím nakladatelství, které vydávalo především spirituální literaturua časopis Živé slovo, byl Ján Ostrolucký,a jeho sídlem sbor Ostrava – Kunčičky. Nakladatelství přitom sloužiloi slovenské církvi. Po zániku nakladatelství A-Alef sbor v Kunčičkách provozuje vlastní nakladatelství.
Mládež z Křesťanských sborů začala navštěvovat soukromý objekt v osadě Nivyu Vsetína v roce 1969,o tři roky později tam církev získala vlastní rekreační domek, který sloužil pobytům mládeže nebo několika rodin z určitého sborua celocírkevním akcím. V roce 1996 byla na jeho místě postavena rekreační chalupa se shodným určením.
Počet věřících
Křesťanské sbory své členy oficiálně neevidují, proto nejsou církevní statistiky dostupné. Údaje ze sčítání lidu jsou dostupné pouze za období po roce 1989, protože v období starších sčítání společenství buď nemělo status církve, nebo nebylo legální (do censuv roce 1950 včetně)a následná sčítání lidu religiozitu neregistrovala.
sčítání lidu | |
---|---|
1910 | -- |
1921 | -- |
1930 | -- |
1940 | -- |
1950 | -- |
1960 | -- |
1970 | -- |
1980 | -- |
1991 | 3017 |
2001 | 2694 |
2011 | 3458 |
Literatura
Jaromír ANDRÝSEK (ed.): Sto let Bratrského hnutí v Českých zemích (1909–2009). Infinitiart, Český Těšín 2009.
Pavel HANYCH: „Skutečně uzavření.“ Dingir 9, 2006, 4, s. 120–121.
L. P. KŘESINA: Charismata. Výklad novozákonního zjevenío duchovních darech. Praha 2000.
Zdeněk R. NEŠPOR – Martina HORNOFOVÁ – Marek JAKOUBEK: „Čeští nekatolíciv rumunském Banátua v Bulharsku. Část čtvrtá: Religiozita reemigrantů.“ Lidé města, Revue pro etnologii, antropologiia etologii komunikace 8/2002, s. 85–104.
Tomáš PALA – Ján HUDEC (eds.): Cestou pravdya lásky. A-Alef, Ostrava 1998.
Arend REMMERS: Gedenket eurer Führer. Lebensbilder einiger treuer Männer Gottes. Christliche Schriftenverbreitung, Hückeswagen 1995.
Pavel ŠÍMA: „Uzavřená církev.“ Dingir 5, 2002, 1, s. 6–8.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Jsme prostě křesťané.“ Dingir 4, 2001, 2, s. 4–5.
Oficiální internetové stránky: http://www.krestanskesbory.cz/
Zápis v Registru církví a náboženských společností MK ČR
Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek