Společenství buddhismu v České republice

Společenství buddhismu v České republice

Společenství buddhismu v České republice je tvořeno cizinci vietnamské národnosti s povolením k trva­lému nebo dlouhodobé­mu pobytu v České republice, jednak českými občany, které k Viet­namu váží rodinné či kul­turní ko­řeny. Někteří z vietnamské menšiny jsou buddhisty mahájánového směru, který je většinově příto­men ve Vietnamua který jako tzv. vietnamský bud­dhismus tvoří jeho lokální verzi. Registrací této náboženské společnosti roku 2020 vznikl zajímavý stav, kdy každá ze tří v České republice registrovaných buddhistických nábožen­ských společností patří k jinému ze tří základních směrů buddhismu: společnost Bud­dhismus Dia­mantové cesty navazuje na vadžrajánu, společnost Théravádový buddhis­mus odkazuje na svůj buddhistický směr jižv názvua Společenství buddhismu v České republice reprezentuje mahájánový směr buddhismu.

Nástin historie buddhismu ve Vietnamu

Buddhismus je na území současného Vietnamu přítomen podle legend nej­později již od 3. století př. Kr., tedy již před počátkem čínské vlády na severu země. Buddhistická sangha (pospoli­tost v čeles mnichy) hrála v ně­kterých obdobích význam­nou, ne-li rozhodu­jící kulturnía poli­tickou úlohuv zemi. Jedná se předevšímo dobu vlády dynastií Pozdní Ly (1010–1225)a Tran (1225–1400). Buddhismus byl dobře zakořeněn ve společnostii v době, kdy politický vliv mnichů byl slabší. Théravádoví buddhisté tvoří ve Vietnamu menšinu žijící v podstatě jen v jižní části země. Se vzrůs­tajícím vlivem Číňanů, jejichž vláda nad Vietnamci trvala od 2. stol. př. Kr. do 10. století, se totiž od severu stále více prosazoval mahájánový buddhis­mus čín­ského charakteru. Naprostá většina Vietnamců žijících v České republicea jejich potomků má přitom své kořeny na severu země.

Čínskoua v důsledkui vietnamskou podobu ma­hájánového buddhismu charakteri­zuje její prolínání s du­chovními tra­dice­mi taoismua konfucianis­mu. Toto prolínání je vyjadřová­no výrazem „tři cesty“ nebo spíše „trojí cesta“ ve smyslu paralelního praktikování tří učení či tří nábožen­ství. Na území Vietnamu přitom mahájá­nový buddhismus pronikl ve dvou školách: ve škole čchan (vietnamsky thiền, na Západě známěj­ší v ja­ponské podobě jako zen), praktikované v klášte­rech,a ve škole Čisté země buddhy Ami­tábhy, oslovující široké vrstvy obyvatel­stva. Právě k této škole Společenství buddhismu v České republice patří.

Školu Čisté země reprezentuje v současném Vietnamu hlavně zastřešující organizace nazvaná Buddhistická sangha Vietnamu (VBS, též Národní buddhistická sangha Vietnamu), založená roku 1981a patřící k pětici nejvýz­namnějších náboženství registrovaných vietnamským státem (spolu s římským katolicis­mem, protestantismem, islámema hinduismem). Původně nepřátelský postoj vietnamských komunistů k buddhismua k náboženství vůbec se začal v devadesátých letech v případě Buddhistické sanghy Vietnamu měnit ve smyslu tolerancea spolupráce. Ve druhém desetiletí 21. století je tento postoj už zřetelně pozitivnía státní úřady podporují prostřednictvím této organizace buddhismus jako součást národního kultur­ního dědictví. K buddhismu se formálně hlásí asi polovina obyvatelstva, počet praktikujícíchi mimo svátkya kulturní příležitosti je ovšem odhado­ván na celkem asi 10–14 mili­onů z asi devadesátimilionové populace, tedy asi na 12–16 procent obyvatelstva. Asi 80 procent buddhistů ve Vietnamu přitom patří ke škole Čisté země.

Religionistická charakteristika vietnamského buddhismu

Mahájánový buddhismus charakterizuje – kromě jiného – úcta k buddhůma bódhisattvům, tedy k duchovním bytostem, které repre­zentují aspekty Buddhya ctnosti bud­­dhovství. Nejoblíbenější školou mahájánového buddhismu je v Číněi ve Vietnamu škola čisté země buddhy Amitábhy, založená asi v 6. století. V této škole seo Amitábhovi před­pokládá, že vládne dále­ko na západěa umožňuje svým ctitelům zrodit se v jeho čisté ze­mi, odkud je možné již snadno dosáhnout cíl (nirvánu). V jeho soucit­né pomoci všem trpícím bytostem ho provází bódhisattva Avalókitéšvara,a to v ženské podobě jako Kuan Jin. Histo­rickému Buddhovi (Sidhártovi Gautamovi žijícímu v polovině prvního tisíciletí před na­ším leto­počtem), buddhovi budoucího věku Maitréjovi, Amitá­bhovia Kuan-jin je proka­zována v této škole největší úcta.

Je to patrnéi na posvátných místech vietnamských buddhistů v České republice, přičemž výraz „pa­goda“ bývá používán pro větší chrám, který obsahujei zázemí pro přítomnost mni­­cha, zatímco „svatyní“ se rozumí spíše menšía jednodušeji zařízený posvátný prostor, než je prostor chrámu. Všechny výrazy jsou ale v běžné řeči používány záměně. Na hlav­ním oltáři posvátného pro­storu mohou být sochy, reprezentující buddhu minulosti (Ami­táb­hu), buddhu Pří­tom­nosti (historického Buddhu Šakjamúniho)a buddhu budouc­nosti (Maitréju). Na oltáři též bývá socha Kuan-jin, někdyv podoběs mnoha rukama připra­venýmak pomoci trpícím bytos­tem, socha historického Buddhy v parinirváně (v oka­mžiku opuštění hmot­ného těla), so­cha Buddhy v podobě dítěte, sochy buddhů – léčitelů apod. Po stranách oltáře mohou být so­chy trestajících, respektive mi­lostivých buddhů či bódhisattvů. V chrámě též mohou být obrazy či sochy Ami­tábhya jeho nebes­kých průvodcůa pomocníkůa mnoho jiných zpodobení duchovních bytostí. Na oltáři jsou položeny obětní dary: přede­vším květi­ny, ovoce, sladké potravinya další. V řa­dách na zemi před tímto oltářem jsou umístěny polštářky pro účastníky obřadů se zpě­vem súter (hlavně Loto­sové sútrya Amitábhasút­ry), poklonami, vzýváním Amitábhova jménaa modlit­bami přá­nía pože­hnání všem živým bytostem. Takové bohoslužby se ko­nají – pokud se shromáždí dosta­tek účastníků – obvykle ránoi večer.

Jiný oltář slouží k uctění předků, zakladatelů chrámu, významných panovníků (např. krále Trần Nhân Tônga, prezidenta Ho Či Mina neboi prezidenta Václava Havla), národních hrdinůa podobně. Vedle fotografií těchto lidí může býti socha bód­hisattvy Kšitigar­bhy, který vysvobozuje živé bytosti z pekla. Celý posvátný chrámový prostor střeží dva strážci po stranách dveří nebo blízko vchodu. Do chrámu přichází více lidí především během prvéhoa patnáctého dne každého lunárního měsícea na tři hlavní svátky: na první den nového lunárního roku, na svátek Buddhova narození Vésaka na svátek zemřelých předků Vu Lan. Během svátků se konají také jiné obřadní úkony: např. se zapalují svíčky či lampiony, je polévána socha Buddhy – dítěte (na svátek Vesak)a tak podobně. Zvláštěo svátcích je důležitá pří­tomnost mnicha, který může příchozí poučito naucea odpovědět na jejich otázky.

Vietnamská podoba školy Čisté země se liší od čínské podoby jen minimálně: texty jsou sice ve vietnamštině, náboženskou autoritu mají vietnamské klášterya připomínáni jsou vietnamští hrdinové, zasloužilí panovnícia další významné osobnosti, ale v liturgii není praxe významně odlišná.

Náboženský život vietnamských buddhistů se odehrává také doma či na pracovišti,a to za pomoci oltáře se soškami buddhů, bódhisattvůa ochranných bytostí,s obrazy, posvátnými předměty, fotografiemi předkůa podobně. Ke zbožnému životu patříi půst,a to především na nova úplněk. Uctí­váníu oltáře zahrnuje modlitby, prosbyo ochranu, zdra­víi prosperitu, vzý­vání buddhy Amitábhya dalších duchovních bytostí, přinášenía ob­novování obětních darůa pálení vonných tyčinek. Prostřed­nic­tvím jejich dýmu se potřebné dary včetně modelů předmětů užívaných na zemi dostávají k duchům zemřelých. Úctak mrtvým je ovšem pro některé Vietnamce pouhou vzpomín­koua nechápou ji jako náboženský úkon.

Historie Společenství buddhismu v České republice

První známky veřejného působení vietnamských buddhistů byly zaznamenány v souvislostis pozváním mnicha Thích Thanh Phúce. Z Viet­namu přijel roku 2005a zasloužil seo otevření první pagody ve Varnsdorfu. Do tamního Chrámu nebeského milosrdenství byly v prosinci roku 2007 slavnostně přivezeny sochya v lednu následující­ho roku byly za­svěceny. Mezitím (roku 2006) vzniklo občanské sdružení pod názvem Společenství viet­namského buddhismu v České republice. Od roku 2014 má právní sub­jektivitu jako za­psaný spolek. Jeho jméno je ovšem často komoleno,a toi jeho členy ve veřejných proje­vecha dokumentech. Nejčastěji se setkáváme s názvem Svaz buddhis­tických Vietnamců v ČR, Svaz vietnamských buddhistů, Sdružení vietnamských buddhis­tůa podobně.

Brzy po pagodě ve Varnsdorfu následovalo otevření dalších posvátných prostorů: v Praze–Písnici v areálu tržnice „Sapa“,v Praze–Malešicích, v Chebua Chebu-Svatém Kříži, v Karlových Varech, Mostě, Teplicích, Chomutově, Plzni, Ostravě, Brněa Strážném. Kromě těchto již etablovaných míst se některé svátky slavíi v improvizovaných modlitebnách na jiných místech České republiky. V Praze-Písnici je plánována stavba nového chrámu, respektive celého chrámového komplexu. Také v Karlových Varech se staví nový chrám. Někteří členové opustili spolek Společenství viet­namského buddhismu, roku 2019 založili vlastní Vietnamský budhistic­ký spolek (v úředních materiálech je uvedeno jedno „d“ ve slově „buddhistický“)a otevřeli nový chrám v Praze–Písnici (ovšem mimo areál tržnice „Sapa“). Dále se obřady mahájánového buddhismu příleži­tostně konají na sou­kromých pozemcích v Praze–Kolodějích, Vestci nebo v Horních Jirča­nech (součást obce Jeseniceu Prahy)a snadi jinde.

Organizace církve

Nad rámec uvedeného spolkua neformálních, často rodinnýcha příbuzenských pout se Náboženská společnost Společenství buddhismu v České republice se formuje teprve v současnosti v návaznosti na oficiální státní registraci. Podle slov představitelů svého přípravného výboru počítá s tím, že v jejím rámci budou působit společenstvís chrámy v Chomu­tově, Ostravě, Praze–Libuši, Dubíu Teplica ve Strážném. Předpokládá se ovšem, že další chrámy se připojía že Společenství buddhismu v Čes­ké republice zahrne většinu ve­řejně působí­cích viet­namských buddhistů v Česku. Za­psaný spolek Společenství vietnamské­ho bud­dhismu v České re­publice se pak prav­děpodobně rozpustí.

Počet věřících

Počet věřících hlásících se k vietnamskému buddhismu v České republice nelze prozatím určit, zavádějící by přitom bylo jak odkazování na počet osob, které se k buddhismu přihlásily v rámci sčítání lidu, tak na počet osob hlásících se k vietnamské národnosti. Počet praktikujících vietnamských buddhistů však zřejmě dosahuje několika stovek, ne-li tisíc osob.

Literatura

Tereza FREIDINGEROVÁ: Vietnamci v Českua ve světě. Sociologické nakladatelství, Praha 2014.
Ján IČO: Náboženství ve Vietnamu. Muzeum hlavního města Prahy, Praha 2010.
Barbora JIRKOVÁ: „Spiritualita Vietnamcůu nás.“ Dingir 15, 2012, 1, s. 19–21.
Jiří MOTL: „Religiozita Vietnamců v ČR.“ Dingir 10, 2007, 4, s. 118.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Oživení vietnamského buddhismu v Česku.“ Dingir 20, 2017, 4, s. 116–118.
Zdeněk VOJTÍŠEK – Pavel HOŠEK: „Vietnamský Vesak.“ Dingir 14, 2011, 2, s. 41.

Náboženská společnost nemá oficiální internetové stránky.
Zápis v Registru církví a náboženských společností MK ČR

Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek