bama (JKI-J)

bama (pl. bamot) Posvátné návrší, výsost, božiště. Bibl. výraz b. označuje otevřený kultovní areál ve volné krajině, situovaný zpravidla na nějaké terénní dominantě. Jeho součástí byl většinou oltář, kamenná stéla (maceva), dřevěný kůl (ašera), případně pramen nebo posvátný háj. V předexilním Izraeli hrály b. důležitou roli, jak o tom svědčí četné zmínky o obětech přinášených na těchto místech patriarchy. Dlouhou dobu b. zřejmě tvořily respektovanou paralelu k chrámovému kultu. Teprve s jahvistickou očistou a centralizací kultu do Jeruzaléma za králů Chizkijáše a Jóšijáše jejich význam upadl a po návratu z babylónského exilu vymizel.

Dalibor Papoušek