kosmologie (Hind)
kosmologie – popis rozložení světových soustav ve vesmíru a jeho historie. V hinduistické mytologii existuje několik verzí o tvaru, rozložení a historii světa, které však mají některé společné rysy a strukturální podobnosti (což platí více méně také pro kosmologii buddhistickou a džinistickou). V několika mytologických textech je náš svět či vesmír popsán jako kulatý (ve tvaru vejce) a jako jeden z velikého množství světů (což nás může upomenout na Einsteinův sférický vesmír a na četné galaxie ve známém vesmíru).
V hinduistickém pojetí svět ovšem nemá pouze fyzickou stránku, nýbrž obsahuje několik dalších dimenzí, počínaje naší hrubě hmotnou dimenzí přes dimenze jemnohmotné až po čistě duchovní oblasti. Každá z nich má ještě další pododdělení. Některé tyto oblasti se částečně překrývají nebo přecházejí povlovně jedna v druhou. Náš pozemský svět se nachází někde uprostřed této hierarchie existenčních plání a je obýván mnoha kategoriemi bytostí – lidmi, zvířaty a také pro nás většinou neviditelnými přírodními bytostmi, dobře známými též z naší mytologie a folklóru, a dočasně i „duchy“ zemřelých. Nad ním je šest hlavních oblastí nebe (svarga), pod ním sedm hlavních oblastí podsvětí (pátála) a ještě níže sedm oblastí pekla či očistce (naraka). Každá z těchto oblastí je obývána několika různými kategoriemi bytostí, které se v nich dočasně rodí podle svých karmických dispozic („zásluh“). Ani nebe ani peklo však nejsou věčné. Mezi oválnými světovými systémy jsou jakési meziprostorové oblasti („kouty“) prázdnoty, ale i v nich se mohou nacházet bytosti, které tam jsou dočasně „uvězněné“ svým karmickým údělem.
Trvání jedné světové soustavy podle naší relativní časové škály se v puránové mytologii počítá na miliony let a rovná se trvání života jejího vládce, kterým je Brahma. Různé kategorie bytostí však zažívají čas různě; Brahma žije 100 Brahmových let, které se rovnají 311 040 000 milionům lidských let. Jeden Brahmův den se nazývá kalpa a představuje jeden vesmírný cyklus o trvání 4 320 milionů lidských let. Po něm následuje období klidu během Brahmovy noci, kdy svět a jeho bytosti jsou v latentním stavu suspenze, aby se na úsvitu nového Brahmova dne znovuzrodily v nově manifestovaném světě. Když Brahma dospěje ke konci svého života a zemře, následuje velká kosmická noc (mahárátri), ve které jsou svět a jeho bytosti (včetně zemřelého Brahmy) vstřebány do božského zdroje (brahma), z nějž jsou emanovány opět na počátku nového období manifestace, které započne zrozením nového Brahmy.
Jeden Brahmův den, tj. jedno světové období (kalpa) obsahuje 1000 eonů či velkých věků (mahájuga); eon trvá 12 000 let bohů čili 4 320 000 lidských let (jeden rok bohů trvá 360 lidských let). Eon či velký věk (mahájuga) je dále rozdělen na čtyři věky (juga), tj. období světových dějin, která se vyznačují postupně se zhoršujícími životními podmínkami. Jsou to: krtajuga (4 800 let bohů čili 1 728 000 lidských let), trétájuga (3 600 let bohů čili 1 296 000 lidských let), dváparajuga (2 400 let bohů čili 864 000 lidských let) a kalijuga (1200 let bohů čili 432 000 lidských let), která je věkem přítomným. Tyto věky jsou, podobně jako v evropském starověku, nazývány někdy podle kovů (zlatý, stříbrný, měděný a železný). Brahma našeho vesmíru je nyní v 51. roce svého věku. Dějiny civilizací jsou také podle některých pramenů děleny na období, která jsou pojmenována podle jejich praotců. Viz manvantara.