Říčan Rudolf
Říčan Rudolf
v Hovězí (okr. Vsetín)
v Praze
Farář Českobratrské církve evangelické, církevní historik. Syn faráře augsburské církve Gustava Adolfa Říčana (1867–1939), vnuk superintendenta Karla E. Lányho (1838–1903). Evangelickou teologii začal studovat ve Vídni, studium nicméně dokončil již na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě v Praze (absolv. 1923, během studií stáže v Glasgowě a Aberdeenu), kde později získal také doktorát (ThDr. 1930); zároveň přitom studoval historii na Filosofické fakultě UK. V letech 1923–25 byl středoškolským profesorem historie na Slovensku (Ružomberok, Veľká Revúca), pak nastoupil jako vikář (1925–26) a farář (1926–31) ČCE v Třebíči. V letech 1931–35 byl farářem v Hustopečích a 1935–46 v Bohuslavicích nad Metují. V roce 1935 se habilitoval na Husově fakultě a od roku 1937 zastupoval pensionovaného Ferdinanda Hrejsu na stolici církevních dějin. Vyučoval i v neformálních válečných kurzech Synodní rady ČCE, v roce 1946 byl jmenován řádným profesorem Husovy fakulty. Na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě pak vyučoval do roku 1969. V poválečném období se hlásil k teologickému hnutí Nová orientace, svým vlivem se výrazně zasloužil o to, že z návrhu nového zákona o rodině byla v roce 1963 vypuštěna povinnost rodičů vychovávat děti v „socialistickém duchu“. Jako historik se věnoval reformačnímu období (Johlín z Vodňan, křižovník kláštera Zderazského, 1930) a novodobému českému protestantismu (Karel Eduard Lány a Lutherův ústav, 1933; Vyznání a vyznavači, 1940), kde se jeho dvojdílný životopis Karla E. Lányho stal na řadu desetiletí standardním zpracováním dějin české augsburské církve v 19. století (Mladá léta Karla Eduarda Lányho, 1935; Životní dílo Karla Eduarda Lányho, 1936); zabýval se však i reformovanou církví a na sklonku života Komenským (Jan Amos Komenský, 1970). Zpracoval několik přehledových prací (Kapitoly z církevních dějin I., 1936; Od úsvitu reformace k dnešku, 1948; Cesta církve osmi staletími, 1954; Dějiny Jednoty bratrské, 1957, něm. 1961; Prvních pět století církve, 1964; „5+8 století dohromady“ v úpravě a doplnění A. Molnára jako Dvanáct století církevních dějin, 1973), vedle toho se podílel na vydávání historických a teologických pramenů (Lutherův spis O svobodě křesťanské, 1935 s B. Popelářem; Čtyři vyznání, 1951; Komenského díla), fakultních sborníků a časopisu Theologia evangelica (1948–51). Jeho synem je psycholog Pavel Říčan, zetěm farář Jan Z. Dus.