Árjadéva (Buddh)
(přesměrováno z Šatašástra (Buddh))
Árjadéva [āryadeva]:
(1) krátce zvaný Árja nebo Déva, žák Nágárdžunův1, rodem ze Šrí Lanky; autor několika významných spisů školy madhjamaka, jež se nám dochovaly jen v tibetských a čínských překladech. Jeho Čatuhšataka, Čtyřstovka, vysvětluje teorii bezpodstatnosti (san. anátman, pál. anattá) a prázdnoty (san. šúnjatá, pál. suňňatá) metodou negativní dialektiky. Velmi ostře se Árjadéva pustil do doktríny oblíbené v mnoha nebudhistických školách a též v některých buddhistických, do koncepce ego, duše (san. átman, pál. attan), osobnost (san. puruša, pudgala, pál. purisa, puggala) a podobných představ, jejichž základním charakteristickým rysem je myšlení a schopnost znovuzrozování. Jestliže ego a myšlení jsou totožny, potom ego není věčné ani absolutní, protože ze zkušenosti víme, že myšlení je pomíjivé a nemá trvání. A jestliže ego, řekněme duše, a vědomí totožny nejsou, jak tvrdí sánkhjovci, nýbrž jsou ve vztahu podstaty (san. dravja) a vlastnosti (guna), jak tvrdí vaišéšikové, potom buď vědomí působí samo o sobě a duše je nadbytečná, anebo bez duše nemůže působit a potřebuje ji – a pak to už není pořádné vědomí jaksepatří. Árjadéva hovoří také o pojetí jednoty a dialekticky upozorňuje na to, že kdyby neexistovala jednota, nemohla by existovat ani mnohost, rozmanitost. Šatašástra, Traktát sta [strof], je polemicky zaměřen proti různým filozofickým teoriím odpůrců buddhismu a významně ovlivnil další vývoj buddhistického myšlení. Napadal zejména materialisty (san. lókájatika, nástika) pro jejich neskrývaný hédonismus a tvrdil, že ty radosti a potěšení, které považují za hlavní a jediný smysl svého života, jsou naprosto nereálné a nesmyslné, protože nemají reálnou, smysluplnou příčinu. Přívržencům ortodoxního směru vaišéšika, kteří se drželi teze o rozličnosti a rozlišnosti jednotlivých prvků, namítal, že potom se celistvost objektu nutně rozpadá na své jednotlivé prvky. Přívržencům směru sánkhjového, kteří zastávali opačný názor, podle něhož jednotlivé prvky tvoří jednotnou celistvost, oponoval, že se jednotlivé prvky mísí mezi sebou, a ztrácejí se tak v celistvosti objektu. Árjadéva byl bystrý dialektik. Zavraždili ho.
(2) autor spisu Čittavišuddhiprakarana, Traktát o očistě mysli, z počátku 8. století. Jedna čarjápada, mystický zpěv asi z téže doby psaný starou bengálštinou, patří též Árjadévovi, takže můžeme předpokládat, že to byl Bengálec.