Babler Otto František
Babler Otto František
v Zenici (dnes Bosna a Hercegovina)
v Olomouci
Překladatel, spisovatel, literární historik, knihovník a kulturní publicista, činný v římskokatolické církvi. Jeho otec, pocházející z německo-slovinské rodiny, pracoval v Bosně jako správní úředník, matka byla Češka. Po otcově smrti žil s matkou v Sarajevu, kde navštěvoval reálné gymnázium. V roce 1915 se jako válečný uprchlík přesunul na Moravu a dokončil středoškolské vzdělání na německém reálném gymnáziu v Olomouci (maturita 1919). Babler byl velmi plodným překladatelem, ovládal řadu jazyků včetně slovinštiny, srbochorvatštiny, bulharštiny, ruštiny, němčiny, angličtiny, francouzštiny a italštiny. Překládal díla autorů jako Rainer Maria Rilke, William Blake, Paul Claudel, Martin Buber, Achim von Arnim, Daniel von Czepko a Angelus Silesius. Jeho životním dílem byl překlad Dantovy Božské komedie, na kterém spolupracoval s Janem Zahradníčkem. Významný je také překlad Máchova Máje do němčiny. Patřil rovněž k předním teoretikům překladu. V letech 1935–48 působil jako knihovník Obchodní komory v Olomouci, poté 1948–56 jako knihovník univerzitní knihovny. V letech 1946–56 vedl na obnovené olomoucké univerzitě cvičení ze srbochorvatštiny. Od roku 1956 se věnoval pouze literární činnosti. Byl také vydavatelem bibliofilské edice Hlasy, v níž publikoval své překlady významných autorů. Z duchovní a filosofické poezie překládal například Mary Konopnickou (Písničky, 1923), Christopha Martina Wielanda (Kámen mudrců, 1927), Abrahama a Sancta Claru (Výrobce papíru, 1931), Edgara Allana Poea – jeho esej Jak jsem překládal Havrana (1931) doprovodil rovněž vlastním překladem Poeova Havrana do němčiny (Der Rabe, 1931).