Bareš Pavel
Bareš Pavel
v Lounech
v Praze
Architekt, člen Českobratrské církve evangelické. Pocházel z evangelické rodiny, mladší bratr Zdeněk byl farářem ČCE a další bratr Bohumil rovněž architektem. V letech 1922–27 vystudoval stavitelství a architekturu na ČVUT v Praze, pak pracoval v ateliéru Bohumíra Kozáka a v letech 1933–48 jako samostatný architekt. Od roku 1949 byl zaměstnán ve Stavoprojektu, v roce 1955 se stal ředitelem Krajského projektového ústavu v Praze. Bareš je architektem dvou výrazných, architektonicky hodnotných kostelů ČCE – funkcionalistické stavby v Lounech (1931–32, přístavba fary 1936–37) a provizorní, ovšem dodnes sloužící dřevostavby v Praze-Braníku (1947–48), půdorysně inspirované tolerančními modlitebnami. Několik dalších návrhů zůstalo nerealizováno. Na rozdíl od svého mladšího bratra se však neomezoval na církevní stavby, z jeho dalších děl lze uvést Hradčanskou (dnes Sinkuleho) kolej v Praze-Dejvicích, pensiony Javorina a Alexandr v Tatranské Lomnici, budovu Vysoké školy ÚV KSČ v Praze-Vokovicích (dnes Fakulta tělesné výchovy a sportu UK; vedoucí týmu), řadu škol, obecních, ale i individuálních staveb a urbanistických návrhů. V roce 1964 obdržel Řád práce.