Barták Josef Pavel
Barták Josef Pavel
v Sedloňově (okr. Rychnov nad Kněžnou)
v Georgii (Spojené státy americké)
Superintendent metodistické církve. Pocházel z evangelické rodiny, v dětství osiřel po otci. Jeho nevlastním dědečkem byl lidový náboženský myslitel Jan Balcar (1832–1888), zakladatel jednoho z proudů tvořících Svobodnou reformovanou církev, jeho sestra se provdala za Václava Cejnara (1862–1940), původně člena Balcarova sboru, který se během svého pobytu ve Spojených státech stal metodistou. Barták v roce 1907 následoval Cejnara do Ameriky a rovněž vstoupil do metodistické církve. Studoval na Jihozápadní univerzitě v Georgetownu (B.A.), následně teologii na Vanderbiltově univerzitě v Nashvillu (B.D.). Po absolutoriu byl v letech 1914–21 kazatelem českého metodistického sboru v Chicagu (zároveň získal magisterskou hodnost na Chicagské univerzitě), v roce 1921 se společně s Josefem Dobešem a později Václavem Vančurou (1883–1972) zapojil do metodistické misie v Československu. Vedl časopis Křesťanský buditel, byl kazatelem pražského ústředního sboru (1921–27), potom v Plzni (1927–29), v jižních Čechách a Praze-Vršovicích (1932–33), od poloviny dvacátých let ve funkci superintendenta. Po vstupu Spojených států do války byl jako americký občan v prosinci 1941 internován, později byl vyměněn za německého zajatce. Po válce (1946) se do své funkce vrátil, v roce 1950 však byl jako americký občan z Československa vyhoštěn. V letech 1950–59 působil jako kazatel v jednom z vídeňských metodistických sborů, pak odešel na penzi. Je autorem populárního anglickojazyčného přiblížení Husova odkazu (John Hus at Constance, 1935).