Vančura Václav (ml.)
Vančura Václav (ml.)
v Horní Čermné (okr. Ústí nad Orlicí)
v Poděbradech (okr. Nymburk)
Superintendent metodistické církve, resp. později Evangelické církve metodistické. Syn reformovaného učitele, pozdějšího kazatele a biskupa Jednoty bratrské Václava Vančury, bratr Bohumila Vančury. Vyučil se obchodním příručím a vystudoval obchodní školu v Praze, pak odešel pracovat do Německa, Holandské Guyany (dnes Surinam) a Spojených států amerických. Zde studoval teologii na novobratrských školách v Oberlinu a Bethlehemu (studium nedokončil, ale v roce 1963 mu byl udělen čestný doktorát), pak působil jako kazatel presbyterní církve v Pittsburghu (1915–18) a evangelický kazatel československých legií na Sibiři. S legiemi se vrátil do Československa, kde pracoval v YMCA. V roce 1922 přestoupil k metodistické církvi (v té době formálně působící jako spolek). Stal se kazatelem v Třeboni (1922–25), Bratislavě (1925–27), Praze – ústředním sboru (1927–37) a v Plzni (1937–39), od poloviny dvacátých let ve funkci superintendenta. Po internaci superintendenta Pavla J. Bartáka v roce 1941 převzal vedení církve (až do Bartákova návratu v roce 1946), znovu pak v souvislosti s komunistickými (proti-)církevními zákony z roku 1949, které Evangelickou církev metodistickou stavěly do postavení státem uznané církve. Vedoucím představitelem (superintendentem) české církve zůstal do penzionování v roce 1960.