Bratři čistoty (JKI-I)
Bratři čistoty (arab. Ichwán as-safá) Tajné fil. sdružení autorů 52 traktátů (arab. rasá‘il), kteří vyložili doktrínu inspirovanou ismá‘ílíjí. Počet tvůrců není znám, často se uvádějí jména al-Makdísí a az-Zandžání. Dílo vzniklo 961-980 a nese stopy sympatií k mu‘tazile; jde o encyklopedii shrnující tehdejší poznatky v matematických vědách (aritmetika, geometrie, astronomie, hudba), ve fyzice, nauce o duši a intelektu, v učení o „věcech božích“ a skrytém smyslu zjeveného Zákona. B.č. hájili novoplatonismus (princip emanace) s uplatněním nauky o číselném uspořádání světa (číselné řady vyjadřují organizaci a řád všeho bytí): věci existují ve dvojici (látka a forma), jiné ve trojici (tři rozměry prostoru, času), další ve čtveřici (čtyři první kvality). Číslo „dvě“ je první číslo, rodí se opakováním čísla „jedna“. Intelekt je první bytí, které vzniká emanací Stvořitele. Potom přichází v sestupné řadě universální duše jako číslo „tři“. Po ní nastupuje první inteligibilní látka, pak příroda, universální tělo; následuje smyslově vnímatelný svět, nebeské sféry, prvky a tři říše, které odpovídají číslu „devět“. Stvořitel dává existenci, subsistenci (zdroj trvání existence), úplnost (tamám) a dokonalost (kamál). Intelekt dostává vše, duše má úplnost, ale chybí jí dokonalost, látka má subsistenci, ale nemá úplnost. Individuální duše spojené s látkou udělují látce úplnost a samy získávají chybějící dokonalost. Pak se mohou znovu vracet k universální duši.