Brunner, Emil (JKI-K)
Brunner, Emil (1889-1966) Švýc. protest. teolog, stoupenec Barthovy dialektické teologie, profesor systematické a praktické teologie v Curychu. Věnoval se psychologii náboženství, po příklonu k dialektické teologii vynikl koncepcí tzv. teologie slova. Antropologii stavěl na prožitku viny a touhy po Bohu, který člověka otevírá vůči Absolutnu, a proto se na něj napojuje víra (tzv. Anknüpfungspunkt). Hl. díla: Natur und Gnade, 1934; Dogmatik, 1946-1960.