Cuhra Jaroslav
Cuhra Jaroslav
v Česticích (okr. Strakonice)
v Karlových Varech
Architekt, člen římskokatolické církve. Vystudoval Českou státní průmyslovou školu stavitelskou v Plzni a poté Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze (Ing. arch. 1931). Projektoval řadu především sakrálních staveb, z nichž byla zcela realizována kaple sv. Prokopa v Nové Vsi u Leštiny (1938). Spolu s J. Chomutovským byl autorem oltářů na Václavském náměstí a Strahovském stadionu při I. celostátním sjezdu katolíků v roce 1935. Za první republiky se angažoval v různých katolických sdruženích, byl členem třetího řádu sv. Františka, spolupracoval s J. E. Urbanem. Během druhé světové války se aktivně účastnil odboje (skupiny Alex a ÚVOD), účastnil se Pražského povstání. Po válce se stal poslancem Zemského národního výboru za Československou stranu lidovou (dnes KDU–ČSL) a náměstkem ministra průmyslu; zasloužil se o výstavbu továrny na penicilin v Roztokách u Prahy. Jako známý odpůrce komunismu byl v roce 1948 zatčen a v roce 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu na 12 let vězení. Po deseti letech na Borech, na Mírově a v jáchymovských dolech byl v roce 1960 amnestován, ale již v červnu 1961 znovu zatčen a odsouzen na 8 let za přípravu zřízení křesťanskodemokratické strany. Pro své spoluvězně ve Valdicích pořádal přednášky z politické filosofie, které se jako motáky podařilo propašovat ven. Podruhé byl amnestován v roce 1966, v roce 1968 působil v K 231 a snažil se o obrodu Československé strany lidové. Jeho synem byl stejnojmenný disident a politik Jaroslav Cuhra ml. (1936–2024).