Deml Jakub
Deml Jakub
v Tasově (okr. Žďár nad Sázavou)
v Třebíči
Římskokatolický kněz, básník a spisovatel. Syn kupce, studoval na gymnáziu v Třebíči (maturita 1898). Pod vlivem básníka Otokara Březiny se rozhodl pro kněžské povolání a v roce 1902 byl vysvěcen na kněze. Jeho kněžská dráha byla poznamenána konflikty s církevními autoritami kvůli jeho nekonvenčním názorům a literární činnosti, což vedlo k jeho předčasnému penzionování. Deml byl literárně činný od počátku 20. století. Jeho tvorba je charakteristická expresionistickými a surrealistickými prvky, často se vyznačuje introspektivním stylem a náboženskými motivy. Byl ovlivněn nejen Březinou, ale také francouzským spisovatelem Léonem Bloyem. Demlovo dílo bylo ve své době kontroverzní a často kritizované, avšak dnes je považováno za významný příspěvek k české moderní literatuře. Mezi jeho významná díla patří např. Hrad smrti (1912), Moji přátelé (1913), Tanec smrti (1914), Miriam (1916), Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931), Zapomenuté světlo (1934), Rodný kraj (1936), Verše české 1907–1938 (1938), Pupava (1939), Ledové květy (1959) a rozsáhlý cyklus deníkových záznamů, esejí a literárních reflexí Šlépěje (1917–41).
Literatura:
Martin C. Putna: Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918. Torst, Praha 1998; Angello M. Ripellino: Tři studie o české literatuře. Jakub Deml, Josef Čapek, Vladimír Holan. Společnost F. X. Šaldy, Praha 1999; Stanislav Vodička: Básník Jakub Deml v Tasově. Torst, Praha 2001; Alexander Wöll: Jakub Deml. Leben und Werk (1878–1961). Eine Studie zur mitteleuropäischen Literatur. Böhlau, Köln 2006.