Faraón (Islam)
Faraón (firʻawn) – označení staroegyptského panovníka, které se vyskytuje celkem v 27 súrách Koránu, což jen dokládá význam této jednoznačně záporné postavy. V Koránu vystupuje jako prototyp tyranského vladaře, který je protihráčem Mojžíšovým (Músá) v mnoha epizodách, jež se však často opakují. Slovo „Faraón“ uvádíme s velkým počátečním písmenem zcela záměrně; staří muslimové se totiž domnívali, že jde o konkrétní jméno vladaře, nikoliv jen o jeho titul. Z četných vyprávění lze vzpomenout kupříkladu ukázku ze súry 7. Rozpoznání, kde se Mojžíš na Faraónově dvoře utkává, a úspěšně, s kouzelníky (verše 101–105): „A po těchto prorocích jsme posléze vyslali Mojžíše se znameními Našimi k Faraónovi a velmožům jeho, avšak oni byli vůči nim nespravedliví – pohleď, jaký byl konec těch, kdož pohoršení šířili! I pravil Mojžíš: ‚Faraóne, já věru jsem poslem Pána lidstva veškerého a je spravedlivé, abych o Bohu jen pravdu hovořil. Přišel jsem k vám s důkazem jasným od Pána vašeho, nech tedy odejít se mnou dítka Izraele!‘ Faraón řekl: ‚Jestliže jsi se znamením přišel, pak je předveď, patříš-li mezi pravdomluvné!‘ I hodil Mojžíš hůl svou na zem – a hle, stala se hadem zjevným. Potom vyňal ruku svou na zem – a hle, zdála se bílá přihlížejícím…“ S Faraónem se setkáme rovněž např. v: 2:46–47: „Zachránili jsme vás před rodem Faraónovým, jenž zlé útrapy vám působil, zabíjeje syny vaše a nechávaje na živu jen ženy vaše. ...A hle, rozdělili jsme moře před vámi a zachránili jsme vás a utopili jsme rod Faraónův, zatímco vy jste na to hleděli. (3:9) Osud jich bude jako osud rodu Faraónova a těch, kdož před nimi byli a kteří znamení Naše za lež prohlásili; Bůh je uchvátil za hříchy jejich a Bůh strašný je ve svém trestání.“
Dále k tématu
- Al-Masʻúdí, Abú al-Hasan ʻAlí ibn al-Husajn ibn ʻAlí. Rýžoviště zlata a doly drahokamů. Přel. Ivan Hrbek. Praha: Odeon, 1983.