Grof Stanislav

1. července 1931 v Praze

Psychiatr a psychoterapeut, popularizátor idejí hnutí Nového věku (New Age), jemuž je osobně blízký kašmírský šivaismus a mystické směry v různých náboženských tradicích. Vystudoval lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze (MUDr.) a zpočátku pracoval jako psychiatr, v letech 1960–67 pak ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze zkoumal terapeutický potenciál diethylamidu kyseliny lysergové (LSD). Většinu druhé části tohoto období strávil na stážích a stipendijních pobytech na různých univerzitách ve Spojených státech, v československu byl evidován jako agent komunistické Státní bezpečnosti. Roku 1968 se rozhodl do Spojených států emigrovat. Spolu s Abrahamem Maslowem (1908–1970), Anthony Sutichem (1907–1976) a dalšími založil nový psychologický směr, transpersonální psychologii, která do oblasti výzkumu zahrnuje i spirituální složku osobnosti: roku 1969 vyšlo první číslo odborného Časopisu transpersonální psychologie a roku 1972 vznikla Společnost pro transpersonální psychologii. Grof působil na univerzitě v Baltimore a v letech 1972–87 v Esalenském institutu, experimentálním centru výzkumu lidského vědomí. S manželkou Christine (1941–2014) tam vyvinul metodu tzv. holotropního dýchání. Spolu s ní také prosadili v odborné veřejnosti pojem „psychospirituální krize“ jako označení spontánních neobvyklých zážitků, které mají podobné projevy jako některé duševní nemoci, ale jsou podle transpersonalistů projevy duchovní transformace. Rozvoj teorie psychospirituální krize byl roku 1980 institučně zakotven v organizaci Síť psychospirituální krize (mezi lety 2002 a 2005 se organizace nazývala Centrum pro psychické a spirituální zdraví). Roku 1977 Grof založil interdisciplinární organizaci Mezinárodní transpersonální společnost a stal se jejím předsedou; pražská konference této společnosti roku 1992 byla mimořádně úspěšná a přispěla k oblibě transpersonální psychologie i myšlenek hnutí Nového věku v české společnosti. Výzkumy a poselství Stanislava Grofa zde prezentuje a rozvíjí zejména Česká transpersonální společnost (založena 1990) a organizace Diabasis, která se pod vedením Michaela Vančury (*1948) zabývá pomocí lidem procházejícím psychospirituální krizi (jako občanské sdružení vznikla roku 2004). Z díla Stanislava Grofa, určeného pro širokou veřejnost, jsou patrně nejznámější knihy Za hranice mozku, Dobrodružství sebeobjevování (obě česky 1992), Holotropní vědomí (česky 1993), Kosmická hra (česky 1998), Nesnadné hledání vlastního já (česky 1999, s C. Grofovou), Psychologie budoucnosti (česky 2004), Lidské vědomí a tajemství smrti (česky 2009), Holotropní dýchání (2011, s C. Grofovou), Když se nemožné stane (česky 2012). Společně s C. Grofovou editoval také sborník Krize duchovního vývoje (česky 1999).

Zdeněk Vojtíšek