Hanuš Miroslav
Hanuš Miroslav
v Praze
v Chrudimi
Spisovatel, člen Jednoty českobratrské (dnes Církev bratrská). Pocházel z rodiny dělníka, později úředníka, vystudoval gymnázium v Praze (maturita 1926) a historii a geografii na Filosofické fakultě UK (absolv. 1931). Působil jako učitel na měšťankách (Horní Olešná, Šilperk/Štíty), od roku 1937 do penzionování v roce 1968 na středních školách v Chrudimi. Je autorem řady psychologických románů (Na trati je mlha, 1940; Pavel a Gertruda, 1941; Méněcennost, 1942; Bílá cesta mužů, 1943; Petr a Kristina, 1944; Já – spravedlnost, 1946; Legenda o Tomášovi, 1947; Být zrnkem soli, 1949; Expedice Elauné, 1985) a souborů povídek (Slyším tvou krásu, 1941; Strach, 1946; Dva příběhy o pomoci, 1947; Ze světa zkamenělého slunce, 1954; Jana, 1963; Slunce toho rána, 1966; Čtvrtý rozměr, 1968; Tři variace na lásku, 1981; Znepokojiví hosté, 1982; Útesy pod hladinou, 1987; Dary snů a času, 1993), psal rovněž cestopisné prózy (Setkání na pakku, 1950) a románové zpracování života J. A. Komenského (Osud národa, 1957; Poutník v Amsterodamu, 1960). V raných románech zdůrazňoval vnitřní etický zápas člověka, v ideálním případě směřující k náboženství (o jeho popularizaci se zasloužil spolucírkevník Samuel Verner), později takto zpracovával skutečné osoby a události (R. Amundsen, R. E. Byrd, J. A. Komenský, fikce o poválečných osudech Adolfa Hitlera). Pozdní tvorbou – inklinující ke kratším útvarům – se dostával do oblasti sci-fi. V prózách pro mládež zdůrazňoval motiv kamarádství.