Hruban Mořic
Hruban Mořic
v Brodku u Prostějova (okr. Prostějov)
v Olomouci
Římskokatolický politik. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1882) vystudoval práva na Vídeňské univerzitě (JUDr. 1888). Po krátké praxi u soudů ve Vídni a Olomouci vstoupil do advokátní kanceláře a v roce 1895 si otevřel vlastní advokátní praxi v Olomouci. Politickou kariéru zahájil ve staročeské Moravské národní straně. V roce 1896 se stal předsedou nově založené Katolické strany národní na Moravě. V letech 1901–18 byl poslancem Říšské rady, 1902–14 poslancem Moravského zemského sněmu. Po vzniku Československa byl v letech 1918–20 členem Revolučního Národního shromáždění a v letech 1918–19 ministrem bez portfeje v první československé vládě Karla Kramáře. Spolu s Janem Šrámkem se podílel na založení Československé strany lidové (dnes KDU–ČSL), v níž působil jako místopředseda Ústředního výkonného výboru a moravského zemského výboru (1919–38). V letech 1920–25 byl poslancem a v letech 1925–39 senátorem Národního shromáždění, kde zastával funkce předsedy a místopředsedy senátu. Byl také činný v řadě katolických, vlasteneckých a kulturních spolků. V roce 1937 byl jmenován rytířem-velkokřižníkem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 se stáhl z politického života. Za nacistické okupace byl zatčen a jeho syn Vladimír Hruban byl 5. dubna 1945 popraven. Autor pamětí Z časů nedlouho zašlých (1967).