Javůrek Václav
Javůrek Václav
v Chomuticích (okr. Jičín)
v Přepychách (okr. Rychnov n. Kněžnou)
Římskokatolický kněz. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze-Bubenči studoval v královéhradeckém semináři, kde byl roku 1941 vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Jičíně a farář ve Veliši. Po únoru 1948 se zpočátku stavěl na stranu církevní autority a odmítl tzv. Katolickou akci (státem řízenou organizaci kněží založenou v červnu 1949 z popudu představitelů Komunistické strany Československa), později však navázal spolupráci s režimem. Při službě v Novém Městě nad Metují a Dobrušce započal spolupráci s církevním tajemníkem, stal se předsedou Mírového hnutí katolického duchovenstva v královéhradecké diecézi a v roce 1954 sídelním kanovníkem. V letech 1956–69 spravoval jako kapitulní vikář diecézi v době, kdy biskupský stolec zůstal neobsazen kvůli internaci biskupa Karla Otčenáška. Byl též tajným spolupracovníkem komunistické Státní bezpečnosti. Po roce 1969 působil ve farní správě v Třebechovicích pod Orebem a Opočně. V roce 1973 byl zvolen kapitulním děkanem. Navzdory zákazu Vatikánu a výzvám kardinála Tomáška vedl od roku 1984 českou odnož prorežimního kněžského sdružení Pacem in terris, v roce 1985 se stal jeho federálním místopředsedou. Toto angažmá je z dnešního pohledu hodnoceno jako vědomá kolaborace se státní mocí v rozporu s církevními pokyny. Za věrné služby komunistické státní moci byl Václav Javůrek mimo jiné odměněn v roce 1985 pamětní medailí k 40. výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého boje československého lidu a osvobození vlasti sovětskou armádou a v roce 1986 medailí Svazu československo-sovětského přátelství. Až do své smrti zůstal navzdory své aktivní kolaboraci ve funkci kapitulního děkana královéhradeckého.