Jeremjáš (JKI-J)
Jeremjáš (hebr. Jirmjahu – vyvyšuje Jahve) Judský prorok, jehož spis je v hebr. bibli řazen do souboru Velkých proroků; příslušník kněžského rodu v Anatótu, svatyni na území kmene Benjamin. Údajně byl potomkem kněze Ebjátara, kterého do Anatótu vypověděl král Šalomoun. Jeho prorocké působení začalo v 13. roce vlády Jóšijáše, tj. asi 627 př.n.l., a bylo ovlivněno královou reformou kultu. Stopy po J. mizí po 587/586 př.n.l., kdy byl po pádu Jeruzaléma odveden proti své vůli do Egypta. Jeho silně emocionální, existenciálně laděné knihy kritizují náb. poměry v Judsku, vyžadují očištění a slibují uzavření nové smlouvy s Jahvem. Kniha Pláč (hebr. Ejcha), připisovaná J., vyjadřuje zármutek nad zkázou Jeruzaléma.