Kalous František
Kalous František
v Solnici (okr. Rychnov nad Kněžnou)
v Semilech
Farář a teolog Církve československé (husitské). Pocházel z římskokatolické rodiny, v dětství osiřel, avšak s podporou svého strýce, římskokatolického duchovního Františka C. Ryse, vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou (maturita 1900). Na filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze vystudoval dějepis a zeměpis (absolv. 1905) a začal učit na středních školách v Táboře, Praze, Pardubicích a Poličce. V roce 1910 přešel na reálku do Příbrami, na níž učil do penzionování v roce 1939. Do Církve československé přestoupil v roe 1920 a v roce 1921 byl vysvěcen na kněze (bez jakéhokoli předchozího teologického vzdělání). Stal se farářem v Příbrami (1921–46; obec byla formálně zřízena teprve 1922) a budovatelem tamní náboženské obce, současně spolu s Karlem Farským vydal modernisticky orientovaný katechismus (1922), který se stal rozbuškou rozchodu s pravoslavným křídlem církve. Po Farského smrti se stavěl do role strážce jeho odkazu, takto se podílel i na novém Učení náboženství křesťanského (1931), jehož hlavním autorem byl ovšem Alois Spisar. Za druhé světové války byl krátce vězněn (později na to vzpomínal v brožuře Vzpomínky Příbramáka z táborského kriminálu, 1945) a po jejím skončení odešel budovat struktury CČS(H) do nově osidlovaného pohraničí (1947–49 farář v Sokolově, kde fakticky působil již od 1946).
Literatura:
Martin Jindra: Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2017, s. 508–510; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 207–209.