Kotula Karol
Kotula Karol
v Těrlicku (okr. Karviná)
ve Varšavě (Polsko)
Biskup polské evangelické augsburské církve. Pocházel z rodiny evangelického učitele (z dnešní Slezské církve evangelické a. v.), maturoval na gymnáziu v Těšíně (1905), pak studoval evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1909, během studia stáž v Halle). Po ordinaci se stal vikářem v Drahomyšli (Drogomyśl, Polsko, 1910–12) a pak prefektem nově založeného polského gymnázia v Orlové (1912–14). Během první světové války sloužil jako polní kaplan, v roce 1919 začal působit v Poznani (Polsko) jako vzdělávací expert a později školní inspektor, zasloužil se o zřízení učitelského ústavu v Ostrzeszowě. Zároveň byl v letech 1923–24 farářem poznaňského luterského sboru, v roce 1919 zde založil a zpočátku i vedl celostátní Svaz polských evangelíků. V letech 1927–39 byl evangelickým pastorem v Lodži, od roku 1932 zároveň kaplanem polské armády. Během druhé světové války se uchýlil do rodného Těrlicka, nesměl však vykonávat duchovní činnost. Po válce se vrátil k farářskému úřadu v Lodži (1945–51), pak byl zvolen biskupem (= nejvyšším představitelem) Polské evangelické augsburské církve, úřad zastával do odchodu do penze (1951–59). V roce 1954 obdržel polský Zlatý záslužný kříž, roku 1959 byl jmenován čestným doktorem varšavské evangelické Křesťanské teologické akademie. Je autorem náboženských úvah (Co to jest Biblia?, 1961; W ciszy i skupieniu, 1964) a posthumně vydaných vzpomínek, neobsahujících ovšem období jeho biskupského působení (Od marzeń do ich spełnienia, 1998). S manželkou Annou, dcerou básníka Jana Kubisze, měl syna Tadeusze Kotulu (1923–2007), významného polského historika antiky.