Linhart František
Linhart František
v Kracovicích (dnes součást obce Stařeč, okr. Třebíč)
v Praze
Teolog a filosof Českobratrské církve evangelické. Pocházel z římskokatolické rodiny, k reformované církvi přestoupil v roce 1911 pod vlivem T. G. Masaryka. Maturoval na gymnáziu v Třebíči (1901), pak studoval Filosofickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (absolv. 1906), kde později získal i doktorát (PhDr. 1920). Působil jako středoškolský profesor, v roce 1921 se habilitoval z filosofie náboženství na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě. Na této fakultě byl v roce 1927 jmenován mimořádným a v roce 1931 řádným profesorem filosofie a dějin náboženství, dvakrát byl zvolen děkanem (1932–33, 1948–49). Byl redaktorem časopisu Kostnické jiskry (1925–30), v letech 1936–39 vydával vlastní časopis Nová cesta. Linhart byl ovlivněn T. G. Masarykem a liberálními teology, jejichž myšlenky celoživotně rozvíjel (Náboženství a kultura, 1925; Úvod do filosofie náboženství, 1930), a především křesťanským socialismem L. Ragaze (Leonhard Ragaz, prorok naší doby, 1935; překládal i jeho spisy). Z těchto pozic kritizoval německý nacismus, po druhé světové válce usiloval o sblížení evangelického křesťanství s marxismem (Dialektický materialismus a křesťanství, 1947). Jeho liberálněteologické pojetí víry však již nepřitahovalo a Linhart zůstal na fakultě i v církvi okrajovou postavou.
Literatura:
Tomáš Bubík: Úvod do české filozofie náboženství. Univerzita Pardubice, Pardubice 2009, s. 124–130.