Marceluch Leo
Marceluch Leo
v Porubě u Orlové (dnes součást Orlové, okr. Karviná)
v Ostravě
Biskup Církve československé (husitské). Pocházel z rodiny havíře, studoval na gymnáziích v Orlové a Olomouci (maturita 1934), pak na Husově fakultě (1934–38). V roce 1938 byl vysvěcen na kněze a působil jako katecheta a pomocný duchovní v Jihlavě (1938–40), Kuřimi (1940) a Brně-Králově Poli (1941), následně jako farář v Bzenci (1941–47) a Olomouci-Hodolanech (1947–57). Po komunistickém převratu se rychle stal podporovatelem nového režimu a i kvůli svému dělnickému původu získal místo tajemníka Olomoucké diecéze (1957–62). V této funkci se ostře střetával s biskupem F. M. Hníkem, kterého podle pokynů církevního tajemníka hlídal a podle některých zdrojů fakticky i šikanoval. Byl evidován jako tajný spolupracovník komunistické Státní bezpečnosti. Po Hníkově rezignaci (1961) jej v biskupském úřadě nahradil, napřed jako správce diecéze a od roku 1962 jako řádně zvolený biskup; ještě před tím prosadil sloučení Olomoucké a Opavské diecéze a záhy i přesun jejího sídla do Olomouce. V roce 1985 obdržel čestné uznání ministra kultury a 1989 pamětní medaili Československého mírového hnutí, jehož byl dlouholetým činovníkem. Na biskupský úřad rezignoval v roce 1987, nadále působil jako farář v Horce nad Moravou (1988–89), avšak po roce 1989 musel odejít do ústraní.
Literatura:
Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 325–326.