Hník František Maria
Hník František Maria
v Úpici (okr. Trutnov)
v Olomouci
Teolog a biskup Církve československé (husitské). Studoval na gymnáziích v Hradci Králové a v Rychnově nad Kněžnou, poté absolvoval Vyšší školu sociální péče v Praze a studoval na filosofických fakultách v Praze a Brně. V roce 1927 mu byl na Masarykově univerzitě udělen doktorát filosofie (PhDr.). V témže roce vstoupil do Církve československé (husitské) a byl vysvěcen na kněze, nejprve působil v Náchodě (1927–31). V letech 1931–39 byl tajemníkem pro mezinárodní a zahraniční styky Ústřední rady Církve československé (husitské) a také osobním tajemníkem patriarchy Gustava Adolfa Procházky. Vyučoval na (státem neuznané) Bohoslovecké koleji CČS a teologické vzdělání si doplňoval na stipendijních pobytech v Chicagu, Oxfordu, Londýně a Birminghamu, habilitoval se v roce 1936 na Husově čs. evangelické fakultě bohoslovecké. Během druhé světové války působil jako profesor na Manchester College v Oxfordu a účastnil se ekumenických kongresů. Rovněž konal přednášky o Československu, vydával časopis The Spirit of Czechoslovakia a z jeho podnětu byla založena Společnost anglo-československého křesťanského přátelství, za tuto činnost mu byl v roce 1942 udělen čestný doktorát univerzitou v Aberdeenu. V exilové vládě v Londýně řídil oddělení pro kulturní styky na ministerstvu zahraničních věcí. Roku 1945 se vrátil do Československa jako tajemník náměstka předsedy vlády Josefa Davida (1884–1968), v témže roce byl na Husově fakultě jmenován řádným profesorem sociologie a křesťanské sociální etiky (s účinností od 1939). V letech 1946–47 byl děkanem fakulty, po jejím rozdělení přešel na Husovu československou bohosloveckou fakultu, jejímž byl prvním děkanem (1950–52). Zároveň v letech 1950–55 vedl katedru sociální teologie. V roce 1956 byl zvolen biskupem Ostravsko-olomoucké diecéze, v roce 1961 na funkci ze zdravotních důvodů rezignoval a dožil v ústraní. Jako akademik se věnoval náboženské sociologii a křesťanské sociální etice, vydal studie Za lepší církví (1930), Duchovní ideály Československé církve (1934), Pohnutky dobročinnosti v křesťanství (1935), The Czechoslovak Church (1937, s Františkem Kovářem a Aloisem Spisarem), Křesťané a dnešní svět (1938), Otázky veřejného života z hlediska ekumenického křesťanství (1939), Edvard Beneš – Filosof demokracie (1946), Mezinárodně politická situace a úsilí o mír (1949), Církev a mezinárodní otázky (1950) a Církev v čase rozhodování (1956). Redigoval časopis Přelom.
Literatura:
Milan Salajka a kol.: Náboženské ideály a křesťanská angažovanost. Svědectví prof. PhDr. ThDr. h. c. Františka M. Hníka o počátcích a původním směřování Církve československé. Církev československá husitská, Praha 2009; Zdeněk R. Nešpor a kol.: Slovník českých sociologů. Academia, Praha 2013, s. 119–121; Martin Jindra: Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2017, s. 251–264; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 154–156.