Maritain, Jacques (JKI-K)

Maritain, Jacques (1882-1973) Franc. kat. filosof, představitel novotomismu. Za studií na Sorbonně ho intelektuálně formoval Henri Bergson, později svého učitele kritizoval (La Philosophie Bergsonienne, 1913). Byl vychován v duchu liberálního protestantismu, ale 1906 konvertoval ke katolictví a v polemice s dobovým vývojem (Antimoderne, 1922) se začal zajímat o novotomistickou filosofii, v jejímž teocentrismu nalezl řešení pro humanizaci společnosti (Humanisme intégral, 1936). Učení Tomáše Akvinského promýšlel a interpretoval v souladu s moderní kulturou (Le Docteur Angélique, 1930) a vývojem fil. disciplín – metafyziky, noetiky, morální, soc. a polit. filosofie (La philosophie morale, 1960) i estetiky (Art et scholastique, 1920). V době své profesury na Kat. institutu v Paříži (1914-1933) založil se svou manželkou Raisou skupinu, která své duch., intelektuální a umělecké aktivity opírala o tomistické principy. Před nacistickou okupací uprchl do Sev. Ameriky, 1933-1945 přednášel na Papežském institutu pro středověká studia (zal. 1929) v Torontu, 1948-1952 v Princetonu. Později se stal velvyslancem ve Vatikánu a poradcem pro aggiornamento na druhém vatikánském koncilu. Po smrti své ženy se 1961 uchýlil do kláštera Malých bratří Ježíšových poblíž Toulouse, posléze se stal členem jejich komunity. Čes.: Vybrané stati filosofické, 1931; Umění a scholastika, 1933; Náboženství a kultura, 1936; Křesťanský humanismus, 1946; Traja reformátori, 1947 (slov.); Dvě studie o Tomáši Akvinském, 1990.

Helena Pavlincová