druhý vatikánský koncil (JKI-K)

Zahájení druhého vatikánského koncilu

druhý vatikánský koncil V pořadí 21. ekum. koncil, který se konal 1962-1965. Svolal jej Jan XXIII., dokončil Pavel VI. Byl zahájen 11. října 1962 v bazilice sv. Petra v Římě, kde se sešlo přes 2500 účastníků – kardinálů, světících biskupů i pozorovatelů 18 nekatolických církví. Mezi účastníky a poradci (perity) koncilu byli mj. H. Urs von Balthasar, H. Küng, M. Lefebvre, J. Maritain, K. Rahner, J. Ratzinger (v roli pozorovatele např. R. Schutz). Koncil probíhal ve čtyřech pracovních zasedáních – sesiích (11. října - 8. prosince 1962, 29. září - 4. prosince 1963, 14. září - 21. listopadu 1964, 14. září - 8. prosince 1965). Papež Jan XXIII. se zúčastnil pouze prvého z nich; všech 16 dokumentů, které tvoří 4 konstituce, 9 dekretů a 3 deklarace, promulgoval Pavel VI. Na jejich přípravě a prosazování se podílel Sekretariát pro jednotu křesťanů pod vedením kardinála A. Bea. Koncil položil základy pro modernizaci římkat. církve (aggiornamento), pro její „zdnešnění“, neměnila se však věrouka a dogmata, ale jejich formální výraz. Dokumenty jsou vedeny ve smířlivém duchu, berou ohled na jiné křesťany (odloučené bratry), jiná náboženství a moderní svět. Mezi nejdůležitější patří věroučná konstituce o liturgii (Sacrosanctum concilium), která reformovala obřady, umožnila liturgii v nár. jazycích a výjimečně i přijímání pod obojí; konstituce o církvi (Lumen gentium) zeslabuje dogma o papežské neomylnosti tím, že přiznává velké pravomoci biskupům; v konstituci o církvi v soudobém světě (Gaudium et spes) zaujala římkat. církev stanovisko k současným problémům (válka a mír, socialismus a komunismus, ateismus, manželství a rodina aj.); konstituce o zjevení božím (Dei verbum) nově promýšlí otázky Písma a tradice. Důležitý je dekret o ekumenismu (Unitatis redintegratio), koncipovaný tak, aby usnadnil sbližování mezi katolicismem a dalšími konfesemi (pravosl. a protest. církve uznal za církve); v dekretu o kat. východních církvích (Orientalium ecclesiarum) se potvrzuje odlišnost vých. církví, vých. patriarchátů a upřesňuje poměr mezi pravosl. církvemi a unionovanými kat. církvemi vých. ritu. Dekret o laickém apoštolátu (Apostolicam actuositatem) zdůraznil a upřesnil význam laiků v církvi. Značnou pozornost vzbudila deklarace o vztahu církve k mimokř. náboženstvím (Nostra aetate), nově upravující vztah katolicismu k islámu, hinduismu, buddhismu a judaismu. V deklaraci o náb. svobodě (Dignitatis humanae) koncil stanovil zásady náb. svobody pro jednotlivce i náb. sdružení a v tradičně kat. zemích vyhlásil status rovnoprávnosti s církvemi do té doby neuznávanými či zatracovanými. Už při projednávání koncilních dokumentů se účastníci polarizovali na skupiny progresivní a konzervativní; pokrokové křídlo převážilo, konzervativní odpůrci reforem posléze uplatnili radikální řešení (M. Lefebvr). Názorová nejednota dalších účastníků se po koncilu promítla do dvou nově zal. kat. periodik: progresivního Concilia (K. Rahner, J. Ratzinger, Y. Congar, H. Küng ad.) a konzervativního Communia (H. Urs von Balthasar).

Helena Pavlincová

Dokumenty druhého vatikánského koncilu

Dokument   Den vyhlášení
Konstituce
Lumen gentium věroučná o církvi 21. 11. 1964
Dei verbum věroučná o Božím zjevení 18. 11. 1965
Sacrosanctum Concilium o posvátné liturgii 4. 12. 1963
Gaudium et spes pastorální o církvi v dnešním světě 7. 12. 1965
Dekrety
Christus Dominus o pastýřské službě biskupů v církvi 28. 10. 1965
Presbyterorum ordinis o službě a životě kněží 7. 12. 1965
Optatum totius o výchově ke kněžství 28. 10. 1965
Perfectae caritatis o přizpůsobené obnově řeholního životě 28. 10. 1965
Apostolicam actuositatem o apoštolátu laiků 18. 11. 1965
Orientalium Ecclesiarum o katolických východních církvích 21. 11. 1964
Unitatis redintegratio o ekumenismu 21. 11. 1964
Ad gentes o misijní činnosti církve 7. 12. 1965
Inter mirifica o hromadných sdělovacích prostředcích 4. 12. 1963
Deklarace
Gravissimum educationis o křesťanské výchově 28. 10. 1965
Nostra aetate o poměru církve k nekř. náboženstvím 28. 10. 1965
Dignitatis humanae o náboženské svobodě 7. 12. 1965