Matouš Miroslav
Matouš Miroslav
v Nevraticích (okr. Jičín)
Farář Církve československé (husitské), kazatel Jednoty bratrské, básník. Jeho rodiče po první světové válce vstoupili do Českoslovencké církve. Maturoval na reálném gymnáziu v Jičíně (1940), pak v Praze studoval angličtinu a prostřednictvím různých příležitostných zaměstnání se (nakonec neúspěšně) snažil vyhnout totálnímu nasazení. Po druhé světové válce studoval filosofii, religionistiku a bohemistiku na Filosofické fakultě UK (absolv. 1948), zároveň spolupracoval s Přemyslem Pittrem. Od roku 1949 působil jako učitel náboženství ve Škvorci a v Praze, v roce 1953 se stal duchovním v Mělníku, později v Praze-Hloubětíně, -Nuslích, -Michli a -Žižkově. V poslední náboženské obci byl vysvěcen na kněze, avšak v prosinci 1958 ztratil státní souhlas k duchovenské činnosti a byl propuštěn. Pracoval v dělnických povoláních, a protože o něj jeho mateřská církev neměla zájem, v roce 1967 se stal kazatelem Jednoty bratrské v Dobřívi (sloužil zde do penzionování roku 1987). V roce 1990 se vrátil do duchovní služby Církve československé husitské. Poesii a eseje publikoval zprvu v tiskovinách Jednoty bratrské (knižně Být bližním světu, 1988; Světlo všedním dnům, 1990), později i v širším měřítku (Poslední hlas, 2003; Noc na horách, 2004; Přemítání nad labyrintem, 2005; Putování rosou i prachem, 2006; Odkud vyvěrá zřídlo, 2007; Dívčí meditace nad bděním i snem, 2007; Znělky pro mou milou, 2008; Pouť za světlem, 2008; Hvězda adventu, 2008; Píseň o podobě srdce, 2012; Stopy v rose, 2015; Hledání cesty světla, 2016; Stopy, 2018), vedle toho překládal (Angelus Silesius). Uspořádal Ulrichův almanach (Adolf Ulrich v uniformě a taláru, 1999) a vydal vzpomínky na P. Pittra (Zvláštní člověk Přemysl Pitter, 2001).
Literatura:
Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 330–331.