Núh (Islam)
Núh (Noe) – patří k nejvýznamnějším prorokům islámu. Setkáváme se s ním též v Koránu, a to velice často (celkem 35 pasáží). Jedna koranická súra (71.) po něm byla dokonce pojmenovaná. Představuje Noema jako zbožného a čestného muže, který byl vyslán ke svému lidu, aby jej varoval před Božím trestem za nepravosti, jichž se dopouštějí (71:1–6). „Věru jsme poslali Noema k lidu jeho s rozkazem: ‚Varuj lid svůj, dříve než postihne jej trest bolestný!‘ I pravil Noe: ‚Lide můj, jsem vyslán k vám jako varovatel zjevný, abyste Boha uctívali, bohabojní byli a mne poslouchali! On odpustí vám vaše viny a dá vám odklad až do lhůty určené. Však až lhůta Boží přijde, odložena nebude – kéž byste to znali!‘ A zvolal: ‚Pane můj, vyzýval jsem lid svůj nocí i dnem, mé kázání však rozmnožilo jejich odpor jen. A kdykoliv jsem je vyzýval – abys jim mohl odpustit – tu prsty si do uší strkali, do šatů svých se halili, zatvrdili se a chovali se hrdopyšně...‘“ Noemovo (neúspěšné) úsilí uvést svůj hříšný lid na správnou cestu se odráží v mnoha dalších verších Koránu, velmi působivě například ve verších (26:105–116): „A také lid Noemův posly za lháře prohlásil, když bratr jejich Noe jim říkal: ‚Což nebudete bohabojní? Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný, Boha se bojte a mne poslouchejte! Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší. Boha se bojte a mne poslouchejte!‘ I řekli: ‚Jak máme ti věřit, když následují tě jen ti nejnižší?‘ A Noe odvětil: ‚Nemám o tom, co dělali, žádné vědění, a účtování s nimi jedině Pánu mému přísluší – máte-li o tom tušení! Já nejsem z těch, kdo věřící odhání, já jsem jen varovatel zjevný!‘“ V Koránu nalezneme rovněž zmínku o Noemově arše a potopě světa, například ve verších (23:26–31): „I zvolal Noe: ‚Pane můj, pomoz mi za to, že za lháře mne pokládají!‘ Tehdy vnukli jsme mu: ‚Postav archu pod dohledem očí Našich a podle vnuknutí Našeho! A až příjde rozkaz Náš a pec až bude vřít, do archy uveď ze všech druhů po páru a také svou rodinu, kromě toho z ní, o němž již dříve slovo bylo vyřčeno. A nepřimlouvej se u Mne za ty, kdož nespravedliví byli, neboť ti budou utopeni! A až se usadíš ty, a kdož s tebou jsou, v arše, tehdy prones: ›Chvála Bohu, jenž zachránil nás před lidem nespravedlivým!‹ A rci dále: ›Pane můj, dej mi sestoupit na místě požehnaném, vždyť tys nejlepší z těch, kdož sestoupit dávají!‹‘ A věru jsou v tom znamení a My vskutku jsme byli těmi, kdož zkouškám podrobují.“
Dále k tématu
- Al-Masʻúdí, Abú al-Hasan ʻAlí ibn al-Husajn ibn ʻAlí. Rýžoviště zlata a doly drahokamů. Přel. Ivan Hrbek. Praha: Odeon, 1983;
- Crofter, Warren. Velká kniha islámu. Přel. Otakar Chaloupka. Praha: BVD, 2006;
- Tomek, Jiří. Král světla. Arabské mýty, legendy a pohádky. Praha: Argo, 2016.