Palach Jan
Palach Jan
v Praze
v Praze
Oběť komunistického režimu, člen Českobratrské církve evangelické. Pocházel z českobratrské evangelické rodiny ze Všetat (okr. Mělník), maturoval na gymnáziu v Mělníku (1966). Začal studovat Vysokou školu ekonomickou, v roce 1968 přešel na Filosofickou fakultu Karlovy univerzity (historie a politická ekonomie). Na protest proti nastupující tzv. normalizaci se 16. ledna 1969 veřejně sebeupálil na pražském Václavském náměstí, následkům zranění po několika dnech podlehl. Ohlas Palachovy sebeoběti byl obrovský, několik dalších osob jej dokonce následovalo v (pokusech o) sebeupalování. Jeho pohřeb 25. ledna se stal velkou protivládní demonstrací, rozloučení na Olšanských hřbitovech vedl farář ČCE Jakub S. Trojan. Palachův čin měl velký ohlas i v zahraničí a podnítil řadu uměleckých reflexí (píseň Ticho Bohdana Mikoláška, román Slunce v úplňku Lenky Procházkové ad.). Protože se jeho hrob stal protikomunistickým pietním místem, byly jeho ostatky bez vědomí pozůstalých zpopelněny a urna v letech 1973–90 umístěna ve Všetatech. Výročí Palachovy oběti a skonu se nadále stávala okamžiky veřejných protikomunistických vystoupení v Praze i ve Všetatech, tzv. Palachův týden v roce 1989 (15. – 21. ledna) byl obdobím masových demonstrací, proti nimž brutálně zasahovaly bezpečnostní složky. Po roce 1989 se památce Jana Palacha dostalo veřejných poct a vstoupila do oficiální ideologie československého/českého státu.
Literatura:
Jiří Lederer: Jan Palach. Zpráva o životě, činu a smrti českého studenta. Novinář, Praha 1990; Ve jménu života Vašeho... Karolinum, Praha 1990; Petr Blažek – Patrik Eichler – Jakub Jareš a kol.: Jan Palach ’69. FF UK + Togga + ÚSTR, Praha 2009; Zdenka Kmuníčková: Poslední dny Jana Palacha. Epocha, Praha 2009; Anthony Sytruk: La vie brève de Jan Palach. Le Dilletante, Pris 2018 (česky 2019); Vladimír Liška: Jan Palach – hrdina, nebo oběť? XYZ, Praha 2019.