Trojan Jakub Schwarz
Trojan Jakub Schwarz
v Paříži (Francie)
Farář a teolog Českobratrské církve evangelické. Pochází z necírkevního prostředí, jeho otec byl číšník, matka, která se později ještě několikrát provdala, krejčová. Několik prvních let prožil ve Francii (odtud příležitostně varianta křestního jména Jacques; druhé příjmení Schwarz přijal po manželce). Maturoval na gymnáziu v Praze ve Slovenské ulici (1946), na sklonku války byl totálně nasazen. V tomto období se zapojil do činnosti YMCA (1946–50 člen výboru), vstoupil do ČCE. Po maturitě studoval Vysokou školu obchodní na ČVUT (1946–48), ze studia byl vyloučen pro účast na protikomunistické demonstraci, avšak po půlroční distanci byl opět přijat. V roce 1949 nicméně přešel na Husovu / Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1955), kde později získal také doktorát (ThDr. 1970). Od roku 1964 dálkově studoval Vysokou školu ekonomickou (Ing. 1971). V letech 1956–58 byl vikářem, resp. 1958–66 farářem ČCE v Kdyni, v letech 1966–74 v Libiši (dnes Neratovice-Libiš; jako libišský duchovní pochovával v lednu 1969 Jana Palacha). V západních Čechách se podílel na činnosti farářského pěveckého sdružení Tro-Ka-Ve-Ro (mj. s Vladimírem Kalusem). Hlásil se k teologickému hnutí Nová orientace a protože začal aktivně vystupovat proti komunistickému režimu, byl v březnu 1974 zbaven státního souhlasu k duchovenské činnosti. Nadále pracoval jako ekonom (1975–77 Řempo, 1977–87 Montáž), vedle toho se účastnil aktivit disentu (zejm. bytové semináře), publikoval v zahraničí. V roce 1976 se stal signatářem Charty 77. V roce 1990 se habilitoval z teologické etiky na Evangelické teologické fakultě UK, následujícího roku byl jmenován profesorem; v letech 1990–96 byl děkanem fakulty. Obdržel medaili Karlovy univerzity (1995) a je čestným členem její vědecké rady, v roce 1998 obdržel Řád T. G. Masaryka. Jako teolog se věnuje především filosofické antropologii a etice, cíleně s ohledem na aktuální společenské a politické otázky (Entfremdung und Nachfolge, 1980; In difesa della politica, 1981; Moc víry a víra v moc, 1993; Moc v dějinách, 1994; Idea lidských práv v české duchovní tradici, 2002; Ježíšův příběh – výzva pro nás, 2005; Kontrasty a alternativy, 2007; Etické vztahy v ekonomice, 2012), vedle toho začal publikovat básně (Jiskření a zážehy, 2004; Krása vyvřelin, 2008; Mihotavý vzkaz, 2012; Skoro-sonety, 2013; Rozkyvy duše, 2014; Adorace a výzvy, 2015; Chvála protikladů, 2016) a vzpomínky (Rozhovory s pamětí, 2010–11). Jeho manželkou je farářka ČCE Karla Trojanová (* 1931), synem skladatel a ředitel Pražské konzervatoře Pavel Trojan (* 1956).