Pascal, Blaise (JKI-K)
Pascal, Blaise (1623-1662) Franc. filosof, matematik, přírodovědec, náb. myslitel. Vedle matematických (počet pravděpodobnosti) a fyzikálních (experimenty s vakuem) objevů proslul jako kř. filosof a obhájce jansenismu. S tímto hnutím se seznámil 1646 prostřednictvím spisů A. Arnaulda, C. Jansena a abbé de Saint-Cyrana. Vedle nich byl ovlivněn skepticismem M. de Montaigne. Po svém zážitku náb. probuzení v listopadu 1654 se uchýlil do kláštera Port-Royal a rozvíjel zde jansenistickou filosofii i praxi. Veřejně vystoupil svými 18 listy proti jezuitům (Lettres à un Provincial, 1656) na obranu A. Arnaulda, odsouzeného kurií i jezuity. Od 1654 se zabýval myšlenkou na velkou apologii křesťanství (Apologie de la religion chrétienne), zájem o přírodní vědy a nemoc mu ale zabránily ji dokončit. Zůstala ve formě fragmentárních Pensées (konečné uspořádání provedl L. Brunschvicg 1904) existenciálně laděných náb. zamyšlení. Jejich nejznámější součástí je tzv. Pascalova sázka na Boha, tj. iracionální argument ve prospěch existence boží: vsadím-li na víru v Boha, nemohu nic ztratit, protože existuje-li, budu spasen, kdežto neexistuje-li, není ani spása. Čes.: Myšlenky, 1909, 1932, 1973; Listy proti jezuitům, 1926; Listy venkovanovi, Rozhovor s panem de Saci, O geometrickém duchu, O umění přesvědčovat, 1985.