Pokorný Petr
Pokorný Petr
v Brně
v Praze
Farář a teolog Českobratrské církve evangelické. Pochází ze středostavovské evangelické rodiny, jeho matkou byla operní pěvkyně Zdenka Pokorná (1895–1977). Studoval klasické gymnázium v Brně, avšak maturoval v Praze (1951). Po maturitě studoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1955), kde později získal také doktorát (ThDr. 1963); krátce rovněž studoval řečtinu na Filosofické fakultě UK (1958–59) a postgraduálně v Bonnu (1959), Oxfordu (1964) a Ženevě (1968). Po absolutoriu působil jako vikář ČCE v Praze-Vinohradech (1957–66) a farář v Praze-Vršovicích (1966–68), účastnil se práce na ekumenickém překladu Bible (1977–84 předseda novozákonní skupiny). V roce 1967 se habilitoval na Komenského fakultě, na téže fakultě učil v letech 1966–67 řečtinu. Nabídku docentského místa v Sprachenkonviktu v Berlíně československé úřady přijmout nepovolily (1966), v letech 1967–68 byl nicméně docentem Nového zákona v Greifswaldu (NDR, dnes Německo). V roce 1968 se stal kandidátem věd (CSc.) v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV a nastoupil jako docent (formálně až od 1970), resp. profesor (1972) na Komenského fakultu (od 1990 Evangelická teologická fakulta UK), kde vedl katedru Nového zákona a v letech 1996–99 zastával funkci děkana. V roce 1978 se účastnil archeologické expedice Nag Hammádí III, organizované UNESCO, 1986–87 byl hostujícím profesorem v Pittsburghu a Princetonu, 1988–89 v Tübingen, po roce 1989 absolvoval několik dalších hostujících pobytů na zahraničních univerzitách. V roce 1993 získal titul doktora věd (DrSc.), je členem řady domácích i mezinárodních vědeckých společností (mj. Studiorum Novi Testamenti Societas od 1967, 1974–78 a 1993–96 člen výboru, 1994–95 prezident; Učená společnost ČR od 1993, 2012–14 předseda), obdržel několik čestných doktorátů (1998 Bonn, 2000 Budapešť), zlatou medaili Karlovy univerzity (2003) a medaili Za zásluhy (2005). Pokorný je mezinárodně uznávaným biblistou (především dějiny synoptické tradice a deuteropaulinské listy), badatelsky se věnoval rovněž raněkřesťanské heterodoxii (rukopis z Nag Hammadí, gnose), řadu studií publikoval v zahraničí (Der Epheserbrief und die Gnosis, 1965; Počátky gnose, 1968; Výklad evangelia podle Marka, 1974; Tomášovo evangelium, 1981; Die Entstehung der Christologie, 1985, také anglicky, česky jako Vznik christologie, 1988; Der Brief des Paulus an die Kolosser, 1987; Theologie der lukanischen Schriften, 1998, česky výbor Vznešený Teofile!, 1998; List Efezským, 2005; From the Gospel to the Gospels, 2013; Jesus in Geschichte und Bekenntnis, 2016). Uplatnil se také jako překladatel a editor apokryfních evangelií, z (novozákonní) biblistiky a dějin raněkřesťanské heterodoxie publikoval i řadu populárněji orientovaných prací (Píseň o perle, 1986; Perspektiva víry, 1992, s J. Veselým; Apoštolské vyznání, 1994; Literární a teologický úvod do Nového zákona, 1993; Řecké dědictví v Orientu, 1993; Co nevíš o Bibli, 1997, s M. Bičem; Ježíš Nazaretský, 2005), vedle toho knižní rozhovor Má to smysl. Rozhovory nad Biblí (2012, s P. Vaďurou) a knihu povídek (A poslední budou první, 2001). Pokorného manželkou byla psycholožka Věra Pokorná (1939–2016), jejich dětmi jsou spoluzakladatelka vyšší odborné školy teologické a sociální Jabok Marie Ortová (* 1963) a historička Kateřina Čapková.
Literatura:
Petr Pokorný: Od Ježíše k teologii. Soubor studií. Mlýn, Jihlava 2008.