Vaďura Petr
Vaďura Petr
v Šumperku
Rozhlasový redaktor, kazatel Evangelické církve metodistické. Po maturitě na gymnáziu v Pardubicích vystudoval bohemistiku a historii na Filosofické fakultě UK v Praze. Během základní vojenské služby se stal evangelikálním křesťanem. Krátce pracoval jako učitel v Hronově (1986), po propuštění z politických důvodů v dělnických povoláních, v letech 1987–89 byl vychovatelem v Jedličkově ústavu. V letech 1989–92 byl misijním pracovníkem v Křesťanských sborech, od roku 1993 na volné noze. V polovině devadesátých let začal spolupracovat s křesťanskou rozhlasovou misijní organizací TWR, od roku 1998 s Českým rozhlasem. V letech 1999–2012 byl zaměstnán jako rozhlasový pracovník Plzeňského biskupství a Evangelické církve metodistické, od roku 2012 pouze Evangelické církve metodistické. V letech 2011–23 byl šéfredaktorem církevního časopisu Slovo a život. Od roku 2014 byl asi deset let kazatelem metodistické církve v Tachově. Je autorem řady rozhlasových pořadů s náboženskou tematikou, knižně vydal rozhlasové rozhovory nad biblickými texty (Znamení odkazují k nebi, 2007, J. Heller; Zůstat na zemi, 2008, J. Sokol; Na čem mi záleží, 2009, J. Heller; Nevystižitelný Bůh?, 2010, J. Beneš; Má to smysl, 2012, P. Pokorný; V dobrých rukou, 2013, P. Hošek; Izajáš, 2014, G. I. Vlková; Země bez obzoru, 2015, L. Heryán; Dveře se otvírají, 2017, M. Rejchrt; Prameny pro divoké osly, 2020, J. Beneš; Kázání na hoře, 2023, P. Beneš; O marné a nemarné víře, 2024, L. Heryán) a s Jiřím Benešem populární převyprávění prvních biblických knih (Pradějiny, 2010).