Procházka Leopold

23. listopadu 1879 v Praze
29. března 1944 v Praze

Buddhista, popularizátor buddhismu. Doktor, strojní inženýr, podnikatel. Zájem o buddhismus se u něj projevil asi až ve středním věku, zvyšovalo ho též jeho přátelství s německým buddhistickým aktivistou Paulem Dahlkem (1865–1928) a dalšími německými buddhisty. Díky mezinárodním stykům se stal předsedou Evropského buddhistického kongresu (jeho nástupcem je současná Evropská buddhistická unie). Setkával se i s prvními českými zájemci o buddhismus a především jim zprostředkoval ve svých popularizačních knihách znalosti buddhismu, doplněné o buddhistické texty, jež přeložil z němčiny: Buddha a jeho učení (1926), Buddhismus světovým názorem, morálkou a náboženstvím (1928), O buddhistické meditaci (1930), Buddha a Kristus (1933), Besedování s Bohem, Síla a působení Buddhova učení na lidské tvory duševně spřízněné, Kniha o skutečnosti podle Buddhova probuzenského učení (všechny 1934). Na téma buddhismu též přednášel a psal do novin. V Logosu, časopisu společnosti českých hermetiků Universalia, jejímž byl členem, však v letech 1934–36 publikoval i na jiná témata. Roku 1942 byl zatčen kvůli poslouchání zahraničního rozhlasu, odsouzen a propuštěn kvůli vážnému zdravotnímu stavu; krátce po propuštění zemřel na následky věznění.

Literatura:
Zdeněk Trávníček: Leopold Procházka – první český buddhista. Masarykova univerzita, Brno 2002.

Zdeněk Vojtíšek