Prokop (JKI-K)
Prokop (kol. 970-1053) Patron země české, kanonizován 1204. Prvý čes. světec neknížecího rodu. Pův. světský kněz, který odešel do sázavských lesů, kde žil jako poustevník. Kolem něho se shromažaďovali věřící a 1032 s pomocí knížete Břetislava I. zal. klášter Sázavu, který přijal benediktinskou řeholi s tím, že zde budou existovat společně lat. a slovanská liturgie (řím. obřadu). Není známo, odkud přišli první benediktinští mniši slovanské liturgie na Sázavu. Patrně šlo ještě o zbytky slovanských kněží spjatých s velkomoravskou tradicí nebo o mnichy pěstující slovanský ritus v uherském Vyšehradě. Po P. smrti se slovanská liturgie (s jednou přerývkou) udržela na Sázavě do konce 11. stol.