Rabas Josef
Rabas Josef
v Žatci (okr. Louny)
ve Würzburgu (Německo)
Římskokatolický kněz. Vystudoval gymnázium v Žatci, Linci a Bohosudově. Díky podpoře litoměřického biskupa Josefa Grosse studoval v letech 1929–34 teologii v Římě, kde byl také 15. července 1934 vysvěcen na kněze. Po návratu působil jako kaplan v Postoloprtech, od roku 1937 jako sekretář litoměřického biskupa Antona Aloise Webera, kazatel při katedrále sv. Štěpána a učitel náboženství. Pro svůj odmítavý postoj k nacismu byl v roce 1942 zbaven možnosti vyučovat. Po boku biskupa Webera zůstal až do jeho odchodu do exilu v roce 1946. Rabas následně působil v arcidiecézi Freiburg jako duchovní pro odsunuté české Němce, od roku 1950 jako učitel náboženství v Ansbachu a Bayreuthu. Později se stal řádným profesorem pastorální teologie na univerzitě ve Würzburgu. Významně se angažoval v podpoře římskokatolické církve v komunistickém Československu, zejména prostřednictvím publikací jako Ostkunde im katholischen Religionsunterricht či řady Materialien zur Situation der Katholischen Kirche in der CSSR. V letech 1976–91 vedl římské Pracovní a kontaktní centrum Ackermann-Gemeinde. Po roce 1989 navázal intenzivní kontakty s litoměřickou diecézí, které zůstal věrný po celý zbytek života. V roce 1998 byl jmenován čestným kanovníkem litoměřické katedrály. Pohřben byl v Rottendorfu u Würzburgu.