Rejchrt Pavel
Rejchrt Pavel
v Litomyšli
Spisovatel, výtvarník a restaurátor. Pochází z Církve bratrské, podobně jako jeho další bratři Luděk a Miloš přitom v dospělosti přestoupil do ČCE. Vyučil se sazečem, po uvolnění poměrů vystudoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě (absolv. 1969) a krátce byl vikářem v Olomouci, pak z církevní služby vystoupil. Pracoval jako restaurátor, uplatnil se rovněž jako knižní ilustrátor a malíř. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluzakládal revui Souvislosti. Jako spisovatel debutoval sbírkou spirituální poezie (Ach nikdy už ne osud, 1995; později Labyrint země Sinear, 1999; Světlo v čas večera, 2003; Anastasis, 2006; Varta vaše, 2015; Lyrika liter, 2015; Lunetové okno, 2017; Klaď slova, kameny písně, 2024). Prosadil se však rovněž jako autor povídek, někdy kombinovaných s deníkovými záznamy, reflexivními texty a kázáními. Ve svých prózách hledá vlastní identitu a kriticky hodnotí evangelickou církev v období tzv. normalizace (Pozdní syn království, 1996; Neodbytný průhled, 2002; Samochodci víry, 2004; Mistr Ryzího snu, 2008; Vyznání nejistého chodce, 2013; Pustinami k díkůvzdání, 2019; Pozdní návraty, 2020; Zkytování cesty, 2022), další díla mají charakter meditativních textů (Tvářnosti tušeného, 2000; Předvečer úplnosti, 2001; Vavřín víry, 2019). Vydal rovněž sbírky kázání.
Literatura:
Filip Komberec: Světlem i stínem. Nad básnickým dílem Pavla Rejchrta. Cherm, Praha 2015; Vladimír Novotný: „V labyrintech světa bez ráje srdce.“ In Týž: Ta naše postmoderna česká. Kritické vizitky literární současnosti. Protis, Praha 2008, s. 102–107; Vladimír Novotný: Vírou k tvorbě, tvorbou k víře. Eseje o knihách Pavla Rejchrta. Stefanos, Jindřichův Hradec 2017.