Rejchrt Miloš
Rejchrt Miloš
v Ostravě
Farář Českobratrské církve evangelické a autor písní, disident. Vyrostl v rodině kazatele Církve bratrské, podobně jako jeho starší bratři Luděk a Pavel přitom v dospělosti přestoupil do ČCE. Po maturitě na gymnáziu v Praze absolvoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (1970, během studia stáž v Lausanne) a působil jako vikář ČCE v České Lípě (1970–72). Kvůli kontaktům s disentem mu byl v říjnu 1972 odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, v České Lípě ještě nějaký čas působil jako kurátor (vedle manuálního povolání), avšak nakonec musel v roce 1976 odejít. Po návratu do Prahy pracoval v manuálních povoláních (topič), intenzivně se podílel na činnosti disentu, v roce 1976 se stal signatářem Charty 77, v letech 1980–81 byl jejím mluvčím. Publikoval v samizdatu. K duchovní činnosti se mohl vrátit po listopadu 1989 jako vikář (1990–97) a krátce i farář sboru ČCE v Praze-Dejvicích. Následně byl redaktorem a vedoucím náboženského vysílání Českého rozhlasu (1997–99), učitelem Evangelické akademie (2000–01) a opětovně farářem v Praze u Salvátora (2002–06), Praze-Horních Počernicích (2006) a Praze-Kobylisích (2006–11). V letech 2003–09 byl členem Synodní rady ČCE, v roce 2000 krátce i Rady České televize. Obdržel medaili Za zásluhy (2001). Rejchrt je autorem velkého množství moderních náboženských písní nebo českých textů spirituálů, z nichž mnohé zlidověly a jsou zastoupeny ve všech evangelických zpěvnících (Čest dej, Divné to věci dnes, Kdo mě z pout mých, Má duše Boha velebí, Široká brána, Šly zrána ke hrobu, Vostnatej drát, Zůstaň s námi ad.), v sedmdesátých a na počátku osmdesátých letech je rovněž hrál s folkovou skupinou Berani (1985 debutové album v exilovém vydavatelství Šafrán 78, dávno po rozpadu skupiny další „vzpomínkové“ album Spirituály, aktuály a jiné, 1997). Působil i jako překladatel teologické a filosofické literatury (z francouzštiny). Vedle toho je autorem fejetonů (Strachy se mění, 2001; obdobně záznam rozhlasových pořadů s P. Vaďurou Dveře se otvírají, 2017) a knižního biografického rozhovoru (O něco svobodnější, 2002, s Š. Hájkem a M. Plzákem), naopak sám zpracoval takovýto rozhovor s manželi Tichotovými (Na Točné, 2003).