Samaritáni (JKI-J)

Samaritáni (hebr. Šomronim) Nejstarší, dosud existující náb. sekta, která vznikla v Izraeli. Její počátky spadají do doby ovládnutí sev. Izraelského království Asyřany, kdy po dobytí Samaří 722/721 př.n.l., asyrský král Sargon II. (721-705 př.n.l.) deportoval část Samařanů do jiných částí říše a místo nich přivedl do Samařska nové obyvatelstvo. Přestože bibl. texty (2 Kr, 17) tendenčně zdůrazňují naprostou výměnu obyvatelstva, které sice přijalo víru v Jahva, avšak nadále sloužilo svým pův. bohům, samaritánské i asyrské prameny naznačují, že přesuny obyvatelstva nebyly tak rozsáhlé, a lze tedy předpokládat větší kontinuitu osídlení i jeho náboženství. Vlivem narůstající odlišnosti však Židé po návratu z babylónského exilu odmítli účast S. na výstavbě Druhého chrámu v Jeruzalémě, což vedlo k roztržce a vydělení S. z judaismu. S. se rozhodli vybudovat si svůj vlastní chrám na hoře Garízím, svůj původ důsledně odvozovali z domu Josefova a pozměnili text Tóry tak, aby vypovídal o jejich předurčení. S. striktně dodržují přikázání Tóry, až do současnosti obětují pesachovou oběť beránka podle bibl. předpisů. Jejich Tóra a svaté knihy jsou zapsány ve starohebr. písmu. Pův. jazykem S. byl dialekt aramejštiny, v současné době mluví arabsky. Dnes žije v Izraeli přibližně 400 jejich příslušníků, především v Nábulusu, bibl. Šekemu.

Bedřich Nosek