Urbánek František
Urbánek František
v Drahelicích (dnes součást Nymburka, okr. Nymburk)
v Praze
Farář reformované církve (součást dnešní ČCE), kazatel Svobodné reformované církve, resp. pozdější Jednoty českobratrské (dnes Církev bratrská). Pocházel z reformované rodiny, teologii vystudoval ve Vídni (absolv. 1892, během studií stáže v Lipsku, Halle a Berlíně). Krátce působil jako vikář v Praze (1892–94), v roce 1895 se stal farářem reformované církve v Hrubé (dnes Velké) Lhotě. V roce 1897 opustil reformovanou církev a po přestěhování do Prahy byl v roce 1898 ordinován jako kazatel Svobodné reformované církve, fungující tehdy jako spolek. V letech 1898–1902 byl druhým kazatelem pražského sboru a 1902–37 kazatelem nově zřízeného sboru v Praze-Žižkově a správcem sirotčince ve Chvalech (dnes Praha-Horní Počernice). Opakovaně, avšak nikoli trvale byl volen za člena, příp. předsedu (1924–25, 1927, 1933, 1935, 1940–48) církevního výboru Svobodné reformované církve, po druhé světové válce byl jedním z hlavních organizátorů církevního Biblického ústavu v Kutné Hoře (existoval v letech 1947–50). Autor populárněhistorických brožur (mj. Z dějin staré Jednoty, 1924). Významný je rovněž pro své dlouholeté přátelství s T. G. Masarykem a jeho rodinou, v období Masarykova prezidentství byl jediným duchovním, s nímž se prezident trvale stýkal (přestože formálně zůstával členem ČCE). Urbánek rovněž pronášel pohřební kázání nad členy Masarykovy rodiny – Herbertem (1880–1915), Charlottou (1850–1923), Tomášem G. a nakonec i Janem (1886–1948).
Literatura:
Alexandr Havránek: „Jan Karafiát a František Urbánek. Dva hrubolhotečtí faráři.“ Křesťanská revue 47, 1980, s. 175–181, 205–212; Kazatel František Urbánek. Oliva, Praha 1999; Jan Štěpán: „Kazatel František Urbánek (1886–1948). Přítel T. G. Masaryka a jeho rodiny.“ In: Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2006 s. 92–103.