Vrana Josef Jaroslav
Vrana Josef Jaroslav
ve Stříbrnicích (okr. Přerov)
v Olomouci
Římskokatolický biskup. Po studiu na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a bohoslovecké fakultě v Olomouci byl roku 1928 vysvěcen na kněze. Do roku 1950 působil jako profesor kroměřížského gymnázia, poté v duchovní správě v Roštíně, Zlíně, Velehradě a Uherském Brodě. Od roku 1963 působil v Olomouci jako kanovník a později kapitulní vikář, k čemuž napomohla jeho vstřícnost vůči požadavkům režimu; stal se agentem komunistické Státní bezpečnosti. Roku 1973 byl na nátlak komunistické vlády jmenován titulárním biskupem a apoštolským administrátorem olomoucké arcidiecéze. Vatikán ovšem odmítl jeho jmenování arcibiskupem a ponechal mu pouze správu diecéze; neměl důvěru většiny věřících ani ostatních biskupů. Vranovo jméno je silně spojeno s prorežimním kněžským hnutím Pacem in terris, jehož byl členem a veřejným podporovatelem i jako biskup. V říjnu 1975 obdržel čestný doktorát teologie od litoměřické bohoslovecké fakulty, který církev neuznala. Veřejně se střetával s pražským arcibiskupem Františkem Tomáškem, v římskokatolickém disentu byl vnímán jako symbol aktivní spolupráce s komunistickým režimem (např. Václavem Bendou označen za kolaboranta). Jeho loajalita k režimu se stala námětem i pro undergroundovou poezii (Ivan Martin Jirous) a zřejmě i inspirací pro postavu Rudolfa Havraje v románu Bílá Voda (2022) Kateřiny Tučkové (* 1980).