Jirous Ivan Martin
Jirous Ivan Martin
v Humpolci (okr. Pelhřimov)
v Praze
Římskokatolický básník a publicista, představitel českého undergroundu. Vystudoval dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se seznámil se svou první manželkou Věrou roz. Vařilovou (1944–2011). Již v šedesátých letech začal publikovat výtvarné recenze, později se stal ústřední postavou neoficiální kulturní scény. Od roku 1969 byl uměleckým vedoucím rockové skupiny The Plastic People of the Universe, napsal programový a manifestační text české undergroundové kultury Zpráva o třetím českém hudebním obrození (samizdat 1975), v němž se mj. pokusil definovat tuto kulturní oblast jako radikálně nezávislou na oficiálních strukturách a ideologiích. Za své postoje a uměleckou činnost byl pětkrát vězněn, celkem strávil ve vězení osm a půl roku. V roce 1976 se oženil s Julianou Jirousovou; jejich dcerou je Františka Jirousová. Byl signatářem Charty 77 i členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Byl také jedním z redaktorů samizdatového časopisu Vokno (1979–89), ale již v letech 1966–71, působil jako publicista a kritik výtvarného umění, v časopisech Výtvarná práce, Výtvarné umění, Divadlo či Sešity pro literaturu a diskusi; některé jeho texty v období „normalizace“ vyšly v různých exilových periodikách, např. ve Svědectví či v Paternosteru. Ve své poezii spojoval katolickou symboliku s existenciálním dramatem vyděděnce, využíval vulgarismy, ironii a makaronismy, ale také mnoho literárních aluzí a parafrází. Básně často věnoval konkrétním osobám. K jeho nejvýznamnějším dílům patří básnická sbírka Magorovy labutí písně (samizdat 1985, tiskem poprvé Mnichov 1986) a Pravdivý příběh Plastic People (tiskem poprvé časopisecky in Paternoster, Vídeň 1983–87). Obsáhlé výbory z jeho esejistiky a publicistiky obsahují svazky Magorův zápisník (1997) a Magorova oáza (2019). Soubor Jirousových básnických sbírek vyšel ve svazku Magorova summa (1998; poslední vydání 2015 obsahuje i tři sbírky z pozůstalosti), ve dvou svazcích vyšly jeho dopisy z vězení Magorovy dopisy (2005) a Ahoj můj miláčku (2015). Jirousovy básně a prózy, které ve vězení psal svým dvěma dcerám, vyšly vícekrát samostatně (Magor dětem, samizdat 1986, tiskem 1991) i v souboru Magorova summa. Pohřeb v Kostelním Vydří celebroval Ladislav Heryán, zádušní mši sloužil biskup Václav Malý.
Literatura:
Marek Švehla: Magor a jeho doba. Torst, Praha 2017.