Weinfurter Karel
Weinfurter Karel
v Jičíně
v Praze
Mystik, publicista. Po absolvování reálky v Praze pracoval jako poštovní úředník. Ještě při studiu se začal zajímat o spiritismus a velká snaha získat schopnosti média mu způsobila až psychické problémy. Při rekonvalescenci mu pomohly myšlenky a sugestivní pozitivní výroky Prentice Mulforda (1834–1891), představitele tzv. Nového myšlení. Později viděl spiritismus kriticky jako nízké poznání, které může vyššímu poznání dokonce bránit, Mulforda naopak hojně překládal a propagoval. Pod vlivem barona Adolfa Franze Leonhardiho (1856–1908) se roku 1891 účastnil založení theosofické lóže U modré hvězdy, později se stal jejím tajemníkem a sblížil se s pozdějším spisovatelem Gustavem Meyrinkem. Spolu s ním z lóže i z Theosofické společnosti vystoupil poté, co se vyměnilo její vedení. Roku 1899 vstoupil do martinistické lóže Vyšších neznámých, kterou založil Karel Pavel Dražďák. V této době pracoval jako asistent obchodníka s uměním, roku 1907 se stal příležitostným sekretářem spisovatele Jaroslava Vrchlického (1853–1912) a publikoval několik básní, vedle toho byl v letech 1908–11 úředníkem rektorátu na české Karlo-Ferdinandově univerzitě. Od roku 1911 byl činný především jako překladatel a autor; nejprve u nakladatele Josefa R. Vilímka, u nějž také vydal svůj první sešit (Divy a kouzla indických fakírů, 1913), pak u dalších nakladatelů, až roku 1919 vstoupil do pevnější spolupráce s nakladatelstvím Zmatlík a Palička, v němž se věnoval především překladům děl s náboženskou tematikou i vlastní tvorbě (Odhalená magie, 1922). V letech 1921 a 1922 byl prvním redaktorem Okultní a spiritistické revue. Roku 1923 vydal své nejznámější dílo, Ohnivý keř (později i anglicky a německy); jako druhý díl této knihy vyšla roku 1925 část knihy Johanna Baptisty Kerninga (1774–1851) Testament s Weinfurterovými komentáři a vysvětleními, třetí díl vyšel roku 1930. Roku 1924 se stal vydavatelem a hlavním autorem časopisu Psyche s podtitulem Revue věnovaná mystice, okultismu a metapsychice. Revue se stala tiskovým orgánem spolku Psyché, založeného roku 1929 a vedeného Weinfurterem, a v knihovně Věčný pramen časopisu Psyche pak spolek od roku 1932 vydával hlavně Weinfurterova díla. Spolek dosáhl značného vlivu mezi zájemci o alternativní duchovní cesty, měl několik set členů a tisíce příznivců, vytvořil i regionální pobočky. Weinfurter patrně nejznámějším českým popularizátorem náboženských směrů a osobností v jeho době chápaných jako alternativní, především necírkevní mystiky. Je autorem více než šedesáti spisů, především nábožensky naučných a popularizačních, ale též několika pohádkových knih, beletrie a odborné knihy v oblasti entomologie. Přeložil více než 40 titulů náboženské literatury. Mezi nejvýznamnější díla patří kromě Ohnivého keře též Mystický slabikář (1930), Bible ve světle mystiky (11 řad v letech 1929–30), Astrologie všeobecná, Astrologie specielní (obě 1931), Druhý mystický slabikář (1932), Mistr Ramakrišna I.–II. (1933), Paměti okultisty, Tajné společnosti okultní, mystické a náboženské (obojí 1933). Kromě Mulforda překládal Vivékánandu, Blavatskou, Kerninga, Bruntona, Bhagavadgítu (z angličtiny, 1926) a další. Činnost spolku Psyché byla omezena v březnu roku 1939 a spolek rozpuštěn roku 1941, vydávání revue Psyche bylo úředně zastaveno roku 1940 (spolek byl obnoven roku 1945, revue roku 1947, obojí zásluhou Otakara Čapka, 1893–1967; revue znovu zakázána od začátku roku 1949, spolek rozpuštěn roku 1951, k opětovné obnově došlo v roce 1990). Sám Weinfurter byl v roce 1941 zatčen, jeho knihovna i rukopisy byly zabaveny úřady. Několik týdnů po návratu zemřel patrně v důsledku podmínek vazby.
Literatura:
Josef Sanitrák, Josef. Dějiny české mystiky 1. Legenda Karel Weinfurter. Eminent, Praha 2006; Jiří Scheufler: Mystický učitel Karel Weinfurter a jeho doba. Nakladatelství Přátel duchovních nauk, Olomouc 1991.