Zorn Luise
Zorn Luise
v Lipsku (Německo)
v Hannoveru (Německo)
Vikářka Německé evangelické církve. Pocházela z německé evangelické rodiny, po maturitě v Hannoveru (1927) studovala evangelickou teologii v Göttingen (absolv. 1932, během studia stáže v Rostocku a Jeně) a v roce 1931 byla ordinována jako vikářka Hannoverské zemské církve. V roce 1934 sice složila druhou farářskou zkoušku, farářkou se však nestala a pracovala jako sociální pracovnice ve stacionáři (1935–37) a jako učitelka diakonické školy v Radebeulu (1937–44). Hlásila se k Vyznávající církvi (Bekennende Kirche), dostávala se do konfliktů s nacistickým režimem. Východiskem ze stále obtížnější situace se v roce 1944 stal přechod do Německé evangelické církve v Protektorátu Čechy a Morava, kde se stala vikářkou v Chomutově a pak v Kadani (1944–45); ani zde se ovšem nezbavila pozornosti Gestapa. Byla přitom první a jedinou duchovní-ženou, působící v českomoravské Německé evangelické církvi (církev dokonce oficiálně ordinaci žen nikdy nepřipustila, v této době byla ovšem nuceně spojena s církví říšskou), a s výjimkou Náboženské společnosti československých unitářů rovněž vůbec první duchovní-ženou v českých zemích (v Českobratrské evangelické církvi se cesta k ordinaci žen otevřela až v padesátých letech). Po druhé světové válce (1946) byla vysídlena s německým obyvatelstvem, působila jako vikářka v Hannoveru (1946–55) a od roku 1955 jako nemocniční farářka v Osnabrücku.
Literatura:
Maria Heinke-Probst: Die Deutsche Evangelische Kirche in Böhmen, Mähren und Schlesien 1918–1938 (-1946). Identitätssuche zwischen Nationalität und Bekenntnis. Kirchhof & Franke, Berlin 2012; Petr Hlaváček: „Zapomenutá kapitola z luteránských dějin českého severozápadu.“ Evangelicus 2020, s. 37–39.