džánnové (Islam)
džánnové (džánn) – nejstarší z tříd džinnů. Ti byli stvořeni už dlouho před Adamem (jedna z tradic uvádí, že se tak stalo dva tisíce let před jeho stvořením), a proto se o nich někdy mluví jako o „předadamovských pokoleních džinnů“. Mezi džánny byly bytosti věřící i nevěřící, dobré i zlé, stejně jako je tomu mezi lidmi. Podle jedné z tradic byl jejich otcem Iblís (Ďábel), který bývá někdy nazýván též jménem Džánn. Věří se, že předadamovským džinnům vládlo čtyřicet, dle jiného podání dvaasedmdesát, mocných králů, kteří se jmenovali Sulajmáni (Šalomouni). Jiná tradice uvádí, že poslední z těchto králů se jmenoval Džánn ibn Džánn, a právě podle něj dostali džánnové své obecné jméno. Tento poslední král dal údajně vystavit pyramidy, které jsou tedy podle legend starší než lidstvo samo. Některé autority uvádějí, že stejně jako Bůh (Alláh) posílal proroky k lidem, činil tak i v případě džinnů, jiní zdůrazňují, že v případě džinnů šlo o pouhé mravokárce (nadhír). Slovo „džánn“ se však nezřídka používá i pro džinny současné, a myslí se jím velice rozšířená a pro člověka zároveň ta nejméně nebezpečná třída džinnů. Džánnové – stejně jako ostatní džinnové – obývají především bájné horstvo Qáf na konci světa (kosmologie), které obklopuje celou zemi, ale mohou se vyskytovat i na místech obydlených lidmi, pro něž jsou v běžném stavu neviditelní. Středověký polyhistor al-Qazwíní o předadamovských džánnech tradoval: „Jest zaznamenáno v dějinách, že pokolení džinnů ze starých dob před stvořením Adamovým obývalo zemi a pokrývalo ji, země i moře, roviny i hory; a milost Boží množila se nad nimi a oni měli vládu a proroctví, náboženství a zákon. Avšak překročili jej, uráželi proroky, stavěli se jim na odpor a přičinili se, že bezbožnost bujela na zemi; tehdy Bůh, jehož jméno budiž vyvýšeno, poslal proti nim vojsko andělů, kteří zmocnili se země a zahnali džinny k oblastem ostrovů a učinili mnohé z nich zajatci. Z těchto pak, kdož byli učiněni zajatci, byl ʻAzázíl, nazvaný později Iblísem od svého zoufalství, a vraždění bylo způsobeno mezi nimi. V tu dobu byl ʻAzázíl mlád; vyrůstal mezi anděly (a snad z tohoto důvodu byl nazýván jedním z nich), a obeznámil se s jejich věděním a převzal vládu nad nimi; dnové jeho byli prodlouženi a on stal se jejich vůdcem. A tak žil po dlouhou dobu, až udála se událost mezi ním a Adamem...“ Následuje epizoda „klanění se andělů“ (viz Ádam). O legendární genezi džánnů vypráví i klasik středověké arabské profetologie Abúʼl-Hasan al-Kisáʼí: „Alláh stvořil oheň samúm. Je to takový oheň, z něhož nevychází ani žár, ani dým. Z tohoto ohně potom stvořil džánny. Vypráví se, že Alláh vytvořil z džánnů velký zástup a nazval je máridžmi. Stvořil jim též družky, aby s nimi souložili. Z tohoto spojení vzešlo potomstvo džinnů. Džinnové se rozrostli a rozštěpili se na početné kmeny. Mezi džinny byl nejznámější Iblís Prokletý. Vypráví se, že Iblís se oženil se ženou, která pocházela z džánnů. Jmenovala se Ruhá. Porodila mu nejprve dvakrát dvojčata a potom tolik dětí, že se Iblísovi potomci tak rozrostli, že jich ani nebylo možné spočítat. Potom si skákali po hlavách jako mravenci. (…) Iblísovy děti žily v dírách, pustinách, v opuštěných zahradách, mezi skalisky, na hnojištích a v záchodech, ve vyschlých studnách a řečištích, v hrobkách a sklepeních. Usazovaly se na každém tmavém a nevlídném místě, až posléze zaplnily celé kraje. Potom se proměnily ve zvířata: osly, muly, velbloudy, krávy, ovce, psy a jinou zvěř. A když se pak potomstvo Iblíse Prokletého rozplemenilo po celé zemi, přichýlil Alláh džánny do ovzduší pod nebesy a džinny ubytoval v nejspodnějším nebi. Přikázal jim, aby se mu klaněli a aby jej oslavovali, neboť ve Vznešeném Koránu (51:56) se praví: ‚A džinny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali...‘“
Dále k tématu
- Al-Kisáʼí, Abúʼl-Hasan. Kniha o počiatku a konci a rozprávania o prorokoch: Islamské mýty a legendy. Přel. Ján Pauliny. Bratislava: Tatran, 1980;
- Kropáček, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2006;
- Tauer, Felix, překl. Tisíc a jedna noc. Praha: Odeon, 2011. (8 dílů);
- Tomek, Jiří. Král světla. Arabské mýty, legendy a pohádky. Praha: Argo, 2016.